Součástí čtvrtého ročníku brněnského divadelního festivalu Redfest se stala mimo jiné inscenace Činoherního klubu Moje strašidlo, který text současného rakouského dramatika Felixe Mitterera uvádí v české premiéře. Inscenoval jej Martin Čičvák a do rolí vzájemně se nenávidějících manželů obsadil režisér hostující Blanku Bohdanovou a Stanislava Zindulku. (celý článek)

Sál divadla Archa se před představením tanečního souboru Club Guy & Roni plní až po balkón, a kdyby se mohl nafouknout ještě víc, plnil by se zřejmě dál. Že by šlo o jeden z vrcholů festivalu 4+4 dny v pohybu? Uvidíme. Tito tanečníci se na festivalu již jednou předvedli, a to s podobnou choreografií. Tehdy znázorňovali ženský svět, nyní se pokusili o mužskou modifikaci této inscenace. (celý článek)

V Praze se v těchto dnech (od 15. do 24. 10.) za značné pozornosti médií konal patnáctý ročník mezinárodního festivalu současného umění 4+4 dny v pohybu. Pokusím se na pozadí dvou zhlédnutých představení formulovat obecnější otázky, které se týkají jak festivalu samotného, tak (zejména) obsahu onoho zrádného, protože mnohoznačného, pojmu „současné divadlo“. Nejde přitom o samoúčelný pokus o plané teoretizování – tyto otázky se při sledování představení v prostorách Divadla Archa a La Fabriky samy nabízely a nebylo možné je ignorovat. (celý článek)

Recenze představení Život nedoceníš a Metal music z 5. října 2010. Prostor nepoužívaného leteckého hangáru na periferii města Olomouc, který si vybral realizační tým pátého ročníku festivalu Týden improvizace, se ukázal být dobrou volbou. Umělecký potenciál takovýchto zchátralých a zaplevelených prostor je veliký, jak už bylo ostatně dříve vyzkoušeno jinde v tuzemsku i ve světě. (celý článek)

Režisér Jiří Pokorný přenesl hru o vztahu muže a sotva dospívající dívky, o poměru (lásce?) s fatálními následky, o dvou lidech, jejichž osud ani po dvaceti letech není prost dozvuků tohoto chvilkového poblouznění do podkrovního prostoru Divadla Kolowrat. Bez zbytečných příkras či patosu, s notnou dávkou sugesce a intimity zrcadlí původní, nementorské Harrowerovo podání „šokujícího“ vztahu třicetiletého muže s dvanáctiletou dívenkou. I přesto inscenátoři již tak nedlouhý text hry Blackbird zkrátili cca o čtvrtinu a režisér Pokorný zvolil jasný inscenační klíč. (celý článek)

Začátek sezony v Divadle Archa se odehrál ve velkém duchu. Dramaturgie divadla zvolila titul, který měl nadchnout nejen milovníky alternativní divadelní kultury, ale neméně i příznivce dekadentního punku, který do Archy přivezla britská hudební a performativní skupina The Tiger Lillies. (celý článek)

Divadlo Na zábradlí a soubor Divadla Letí se společně s Centrem současné dramatiky a Institutem umění – Divadelním ústavem pustili do divácky lákavého projektu, který v sobě skrývá nejen nový inscenační potenciál, ale také osvětovou snahu prosadit na českých jevištích současnou domácí i zahraniční dramatiku. Jako pilotní inscenaci zvolili pět her pěti různých evropských dramatiků. Jejich krátké aktovky spojuje jedno téma – letiště jakožto křižovatka kultur i jednotlivců, místo mimo reálný čas, které se stává symbolem moderní společnosti i doby. (celý článek)

…ale v Plzni by se ti to povést mohlo. Tak nějak by mohlo znít motto českých tvůrců, kteří se vrhli do pokusu o vypuštění monty-pythonovského (a tudíž fanoušky této skupiny na svou dobu radikálních britských komiků ostře sledovaného) „Spamalotu“ na širé, a často ploché pastviny české muzikálové scény. A nebyl to pokus veskrze neúspěšný. (celý článek)

"Welcome everybody, welcome to our performance," vítá principál herecké skupiny diváky, kteří se právě usadili na svých místech. Zdá se, že představení začíná. Až na to, že tito diváci, stejně jako principál i jeho herecká skupina, se nacházejí na jevišti a jsou to členové souboru Farma v jeskyni. Divadlo na divadle? Ani ne. Spíš divadlo o divadle. Inscenace se totiž jmenuje Divadlo/The Theatre. (celý článek)

Zahajovacím představením letošního 18. ročníku plzeňského festivalu Divadlo se stala po všech stránkách rozměrná inscenace ruského románu z nejklasičtějších v podání Slovenského národního divadla. Anna Karenina Lva Nikolajeviče Tolstého je výpravný realistický román, který nelze přečíst za víkend, a pro potřeby jevištního ztvárnění je tedy nutné látku určitým způsobem ,,procedit“. Přestože – a zároveň protože – byla kýženým výsledným formátem tzv. velká činohra, zdá se, že autoři divadelního přepisu Roman Polák a Daniel Mailing na sítku selekce ponechali oka až příliš veliká. Procedit neznamená zředit. (celý článek)