SHE LOVES ME aneb Proč to neudělat jednoduše, když to funguje?

9.3.2014 10:00:00 / Markéta Toufarová

 

Divadlo F. X. Šaldy si na seznam uvedených titulů připsalo českou premiéru světového muzikálového trháku She Loves Me autorské trojice Masteroff, Harnick a Bock. Úspěšný příběh Parfumerie maďarského přistěhovalce Miklose Laszla urazil od dob svého vzniku v roce 1937 dlouhou cestu. Příběh vznikl jako činoherní komedie, prošel několika filmovými zpracováními a v neposlední řadě se stal veleúspěšným muzikálem. Během své první sezóny na Broadwayi se dočkal 302 repríz. Na konci roku 2013 se konečně dostal i na českou divadelní scénu.

 

Režisér Oldřich Kříž pojal celou inscenaci velmi klasicky. Ačkoliv původní příběh vznikl ve 30. letech, dle kostýmů Veroniky Hindle usuzuji, že společně s Křížem situovali děj do 50. let 20. století. Kostýmy i dekorace zapadaly do dobového stylu – dámy se na scéně neobjevily bez šatů s uzoučkým pasem a širokou naškrobenou sukní nad kolena, pánům zas nechyběl elegantní oblek, dlouhý baloňák a samozřejmě švihácký klobouk. Scénograf a zároveň i představitel hlavní role Georga Kertésze Jan Kříž jednoduše využil možností jevištní točny. Děj první poloviny inscenace se odehrává buď v interiérech vyhlášené Maraczkovy parfumérie nebo před ní. Kříž proto nechal postavit stěny obchodu tak, aby ze tří čtvrtin lemovaly vnitřní okraj točny. Když se tedy děj odehrává v obchodě, točna je v takové pozici, ve které jsou všechny stěny i se vstupními dveřmi v zadní části jeviště. Divák má skrze pomyslnou čelní stěnu jasný vhled přímo do děje a připadá si jako jeden ze zákazníků. Pootočením se zadní stěny dostávají dopředu jeviště a my se tak ocitáme přímo před hlavním vchodem do Maraczkova obchodu. Čelní stěna je navíc tvořena z velkých prosklených vitrín, čímž scénograf dovolil divákovi vžít se do role náhodných kolemjdoucích, kteří toužebně koukají dovnitř obchůdku. Praktičnost tohoto nápadu se projevila hlavně při přestavbách scény. Herci tak mohli v poklidu zpívat své „songy“ z forbíny, či bočních ramp, zatímco za nimi se vše proměnilo. Pouze na začátku druhé půlky inscenace se děj odehrává ve zcela jiném prostředí, v Café Imperial, kde má proběhnout milostné dostaveníčko dvou hlavních postav. V dalším dějství se ovšem ocitáme zpět v Maraczkově obchodě.

 

She loves meShe loves meShe loves me

 

Mezi sedmi hlavními postavami zcela pochopitelně nejvíce vynikala ústřední milostná dvojice v podání Zuzany Benešové a Jana Kříže. Zuzana Benešová předvedla dokonalý prototyp lehce naivní a v pravou lásku věřící ženy, která je plně oddána muži svých snů. Svým vystupováním a jednáním občas připomínala Audrey Hepburn ve filmu. Stejně tak jako její dikce i zpěv perfektně korespondoval se způsobem vokálního projevu 50. let. Obavy, které ve mne první tóny Zuzany Benešové vyvolaly, se rozplynuly během několika minut. Benešová totiž, na rozdíl od mnoha jiných, používala svůj hlas zcela v souladu s pěveckou technikou. Její árie tak byly konkrétní, zpěvné, lehké a intonačně naprosto přesné, s čímž se naneštěstí v muzikálu setkáme jen velmi zřídka. Jan Kříž se ze začátku trochu pěvecky trápil – především po intonační stránce. Během prvních deseti minut se však rozezpíval a byl Benešové po všech stránkám vyrovnaným partnerem. Představitelka druhé ženské role Ilony Ritter, Maria Blahynková se však svým kolegům pěvecky zdaleka nemohla vyrovnat. Její zpěv postrádal lehkost a pružnost. Při vyšších pasážích často přistupovala k drsnému tlačení na hlasivky, což se odrazilo především na intonaci závěrečných držených tónů frází. Blahynková však pěvecké nedostatky nahrazovala svou celkovou přirozeností a komičností, díky které se z ní stal živel, jenž udržoval neustálé napětí a energii na scéně. Divadelní orchestr předvedl dobrý výkon, i přesto, že v několika případech byly velmi rozladěné a nesehrané smyčce. Tyto nedostatky by se snad daly pominout ve chvíli, kdy orchestr hraje jako doprovod k árii. Rozladěnost smyčců se však většinou projevila v mezihrách a především pak v dohrách, což mohlo způsobit závěrečnou devalvaci jinak perfektně odzpívané předcházející árie.

 

Liberecké divadlo se svou velikostí ani zdaleka nemůže rovnat muzikálovým scénám jako je např. Hudební divadlo Karlín nebo Městské divadlo Brno. Tyto instituce se ovšem na muzikál specializují, mají perfektní, danému žánru uzpůsobené, technické vybavení jeviště i zázemí, které jim umožňuje tvořit monstrózní muzikálové show po vzoru slavných zámořských divadel. Otázkou však je, zdali toto megalomanství a neustálá potřeba dělat z muzikálu velkou zábavu s křečovitými úsměvy a mnohdy zbytečně sexistickými tanečními kreacemi je skutečně jediný způsob, jak do divadla přilákat diváka. Vždyť již v základu slova muzikál je obsaženo to, oč tu běží – tedy muzika. Muzikál proto nutně nemusí být soutěží o to, kolik členů company dostanu na jeviště. Může být komorní a přesto zábavný a pěvecky resp. hudebně dobře zvládnutý. A to se, dle mého názoru, v Liberci podařilo.

 

Divadlo FX Šaldy Liberec - Joe Masteroff, Sheldon Harnick, Jerry Bock: SHE LOVES ME. Překlad: Petr Palouš. Režie: Oldřich Kříž. Dirigent: Martin Doubravský. Scéna: Jan Kříž. Kostýmy: Veronika Hindle. Choreografie: Petra Parvoničová. V hlavních rolích: Jan Kříž, Zuzana Benešová, Maria Blahynková, Radim Schwab, Michal Pleskot, Jan Tenkrát, Vlastimil Zavřel, Zdeněk Nádeník. Psáno z reprízy 29. 1. 2014.

Komentáře k článku

Lubor Klásek (klasek.lib@gmail.com)
Pár chybiček
Nechci "rýpat" jen několik drobností - Liberecké divadlo nemá točnu, tedy nemohla být využita, vše probíhá za účasti technikářů - Cafe Imperial je na konci první půlky, na začátku druhé je naopak nemocniční pokoj, posléze byt slečny Balášové a následně se teprve vše vrací do parfumerie - Slečna Blahynková není Maria, ale Marie a její výkon nebudu hodnotit, na ten máte právo, ale mě se Marie velmi - i pěvecky - líbí.

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce