Dream Factory 2015 - Den druhý

5.6.2015 13:30:00 / Jiřina Hofmanová

 

Zrcadlo, zrcadlo, jsi lepší přímé nebo pokřivené?

 

Inscenace druhého, teplotně stejně rozžhaveného dne se nesly v duchu násilí, jež pácháme sami na sobě, resp. které na nás páchá doba, jejímiž jsme spolutvůrci. A když ji umocní neřešitelný milostný mnohoúhelník, měl by se velkolepý dramatický efekt dostavit téměř sámovolně. Jenže středeční večer ukázal, že groteskně pokroucená reflexe nutící nás věnovat více pozornosti svým anomáliím funguje lépe než přesvětlený a nezaobaleně přímý odraz.


Ač se to možná na první pohled nezdá, Báby Divadla Na zábradlí přinášejí publiku dokonce několik výzev. Jejich poměrně syrový a surový humor představuje první úroveň obtížnosti. Ne každý se dokáže přenést přes opakované a procítěné imitace sexuálního ukájení, močení, opilosti či lidské bezohlednosti. Provokaci navíc podtrhuje samotný název inscenace a jemu věrné okostýmování všech čtyř hlavních představitelek do podoby nevzhledných důchodkyň. Takže to vypadá, že se zcela nehumánně bavíme na účet starších spoluobčanů. Omyl ovšem nemůže být větší. Jako u každého vynikajícího díla se smějeme jen a jen sami sobě. A čím deformovanější je jevištní realita, tím údernější bývá závěrečné prozření a uvědomění nastaveného zrcadla, umí-li s tímto povětšinou závěrečným momentem inscenátoři pracovat. Duo Petrželková-Viceníková se k němu dobraly subtilní gradací a ledově krutým zakončením.


Na cestě k pojetí rozházených obrazů jako celku ovšem leží další překážka. Surreálná podstata textů i řazení scén totiž zároveň znemožňuje rychlou identifikaci širšího kontextu situací, či lépe nadhledu, ale také z díla činí třeskutou komedii. Záleží tudíž na vnímavosti a odhodlanosti osazenstva hlediště, kdy prohlédne zábavný, leč rovněž pobuřující zevnějšek a pronikne k jádru ubohosti lidského plahočení.

 

BábyDoktor Živago


Poslední komplikace tkví v ochotě přijmout nevzhledný portrét zřejmě nejen naší současnosti. To, že s touhou v pravdě erotickou prahneme po zprávách z černé kroniky, po náznaku cizího něštěstí, že se snažíme ověřenými návyky a chvilkovými vzrušeními vyplnit prázdno umolousaných krcálků, v nichž čekáme na lepší příští.

 

Zatímco Báby sází na neotřelou kombinaci přímosti v jevištní akci a pokřivenosti textu a kauzální linie, Doktor Živago stejného pražského divadla se sune kupředu maximalizací obnažené neutěšenosti. Bohužel přitom svou nemalou myšlenkovou i emoční nálož tlačí až příliš okatě, téměř bez rozmyslu a vědomí předchozího a následujícího. Všeříkající je již scéna sestávající kromě podlahového lina pouze ze zrcadel. Vídíme všechno ze všech úhlů. Vidíme zmnoženého každého herce a herečku, jejich gesta a záchvěvy v obličeji a samozřejmě i sebe a své spolusedící. Leč pozorujeme pouze povrch, za zrcadlo nás neustávající proud křiku, výstřelů, výbuchů a často samoúčelné repetitivnosti nepouští. Intenzita scén se ustavičně nachází na vrcholném bodu nedopřávajíce oddechu, ale ani stupňování.


Myslím si, že i samotnou dramatizaci by odlehčily další zásahy, které by jednoznačněji zvolily cestu předvedení buď nezdolného člověka na pozadí bouřlivých dějin, nebo neřešitelného milostného proletence. Obé má svou sílu, obé by se z předlohy dalo hůře či lépe odlomit, leč obé zároveň zřejmě smysluplně zkoncentrovat do jediné inscenace nelze.

 

 

Divadlo Na zábradlí – Daniil Charms: Báby. Režie Anna Petrželková, dramatizace a dramaturgie Dora Viceníková, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská, hudba Jakub Kudláč. Hrají Natália Drabiščáková, Magdaléna Sidonová, Dita Kaplanová, Anežka Kubátová, Petr Jeništa, Miloslav König, Rebeka Němcová. Premiéra 12. a 13. prosince 2014. Psáno z reprízy 3. června 2015 na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Divadlo Na zábradlí – Boris Pasternak, Jan Mikulášek, Dora Viceníková: Doktor Živago. Režie a výběr hudbyJan Mikulášek, dramaturgie Dora Viceníková, výprava Marek Cpin. Hrají Stanislav Majer, Jana Plodková, Anežka Kubátová, Miloslav König, Jiří Vyorálek, Ladislav Hampl, Leoš Noha, Dita Kaplanová, Petr Jeništa, Ivan Lupták. Premiéra 22. května 2015. Psáno z reprízy 3. června 2015 na festivalu Dream Factory Ostrava.

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce