Dream Factory 2015 - Den třetí

6.6.2015 10:30:00 / Jiřina Hofmanová

 

„Svým způsobem myšlení si situaci vlastně komplikuju.“

 

Den třetí, jak známo krizový, se pustil do rozjímání nad lidského sebeanalyzování, do rozpitvávání vlastních i světonázorových myšlenek a také do plodů nezastavitelného zpochybování našeho štěstí, života a víry.


Děti a zvířata sice na jeviště nepatří, nicméně šnek neuteče a neublíží nikomu krom cochlea-fobiků, takže proč tento symbol pomalosti, rozvleklosti a vpravdě slizké nekonečnosti nevypustit na scénu. Studenti KALDu se pak jimi mohou proplétat, odkládat, částečně jimi zaplnit sál a pozorovat jejich nesmyslné, neuskutečnitelné závody. Stejně zaplétají a obskládávají mozky diváků cyklícími se a neřešitelnými myšlenkovými vzorci. Nikdy totiž nelze jednoznačně rozhodnout, zda chci mít s Čeňkem více než přátelský vztah (natož chce-li ho on), jak bych si správně měla užít jízdu s mužem na motorce po noční Champs-Élysées či jak dlouho a jestli má smysl předstírat, že se ležíce na posteli nenudím, když muž zarytě pracuje.


Damácká Oblovka nabízí možnost vysmát se a zároveň se alespoň částečně očistit od zjevně absurdních řetězců probíhajích nám hlavou téměř každou minutou. Není to nic převratného, leč každý rád zjistí, že ony scestně obsesivní racionalizace netrápí jen jeho a v přímé konfrontaci s nimi se ujistí, že stojí alespoň za vážně míněný pokus je někdy utnout.

 

OblovkaBratři Karamazovi


Bratři Karamazovi naopak ponoukají k zpětnému promyšlení všech základních morálních a etických tezí. Inscenace Martina Čičváka se odchyluje od řešení otázky viny i existence či neexistence Boha, resp. skrze ně se obrací k bazálnímu problému dobra a zla. Právě archetypální souboj nejdůležitějších pólů lidské civilizace činí z inscenace při vší režisérské a dramaturgické šikovnosti složitý a vrstevnatý útvar. Naštěstí až na závěrečnou sekvenci nevzniká problém přehlcenosti dění na jevišti, leč je kladeno tolik otázek a dáno tolik odpovědí, že se stává nemožným se ve všech napoprvé řádně zorientovat.


Divák tak na vnímá předně kusé, ale silné dojmy vycházející z jednoduchého, ale napaditého řešení situací (aneb kde jinde debatovat o Nejvyšším než na záchodě) a herecké výkony. Juraj Kukura se svým charismatem i už prostou přítomností na jevišti vládne mocí vtáhnout publikum okamžitě do atmosféry či přes něj v pár minutách přehnat několik emočních bouří. Nevládne ovšem despoticky a scéna bez něj neosiří. Všichni hrají precizně, bez patetických příkras, s přesnými změnami v delších monolozích a do hloubky prožívaných útrap, jednoduše tak, jak se na Rusko patří.

 

KALD DAMU – Klára Hutečková: Oblovka. Hrají Kateřina Dvořáková, Tereza Nádvorníková, Lucie Valenová, Tomáš Hron, František Hnilička. Psáno z reprízy 4. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Činoherní klub – F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi. Režie Martin Čičvák, dramaturgie Martin Kubran, scéna Hans Hoffer, kostýmy Mária Havran, hudba Ivan Acher. Hrají Juraj Kukura, Martin Finger, Jan Hájek, Igor Orozovič, Matěj Dadák, Gabriela Míčová, Natálie Puklušová, Ivana Uhlířová. Premiéra 20. února 2015. Psáno z reprízy 4. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce