Dream Factory 2015 - Den čtvrtý

6.6.2015 14:00:00 / Jiřina Hofmanová

 

Trny v oku tygra

 

Stejně jako se herci a tanečníci se celý pátek vrhali do boje s vírou, tvrdohlavostí, lovci, přežitím i vlastními pády, pokusím se i já po hlavě vrhnout do boje s mou terrou incognita, totiž tanečním divadlem. Naštěstí se mohu odrazit alespoň od jedné činoherní inscenace.


Nutno dodat, že se rozhodně nekonal odraz bouřlivý. Zpracování Osiřelého západu novou uměleckou šéfkou Bezručů Jankou Ryšánek Schmiedtovou totiž černohumornou a očividně stále provokující hru Martina McDonagha nepojímá jako celek. Říci o čem a proč se hrálo, se stává téměř nemožným. Situace se odehrají, díky samotnému textu a nasazení herců nepostrádají vtipné momenty, ale do nitra a motivací postav nám není dovoleno nahlédnout. Kvůli malému probádání této rovině scény ze života dvou zatrzelých bratří působí samoúčelně a bez pointy. Atmosféra se málokdy vymkne z okruhu lehké ironické veselohry, negraduje, nemění se, leč nemá ani dostatečnou intenzitu, aby mohla být považována za stylové východisko. Vše na jevišti kontrastuje s poměrně radikálním textem svou neutralitou a unylostí. Tím pádem ani vynikající herecké kvarteto nedokáže vykřesat životaschopné postavy. I ony stagnují, aniž by se právě jejich nepromněnlivost stala tématem. Trpí bez toho, aby jejich osud nabyl tragických rozměrů. Smějí se bez toho, aby se z nadhledu svým životům vysmívali. Plují svou každodenní absurditou, aniž by ji stavěli na odiv či si ji uvědomili.

 

U Spitfire company a její volné trilogie se naopak nedá pochybovat o nadnesených tématech. Ta se nad jednotlivými performancemi tyčí jasně, bohužel někdy až příliš. Chronologicky první One step before the fall jej vyznačí už scénografií v podobě boxerského ringu a počáteční reprodukovanou promluvou ostříleného rozadavače pěstí. Pak už tanečnice pomalu začíná vlastní zápas, v němž nakonec vítězí. Nejde ovšem o konkrétní mač s vnějším protivníkem.

 

Animal Exitus Sniper's LakeOne Step before the Fall

 

Souboj Markéta Vacovská (a s ní v citlivém hudebním odprovodu i Lenka Dusilová) vede sama se sebou, se svými pády a především s tím, že zvednout se je těžší a těžší. Úporně vydřené finálové kolo korunované vztyčením paží nad zdolanými překážkami nicméně boj nekončí. Tanečnice se vrací na začátek příprav, k prameni sil, aby mohla vést další bitvy, jelikož život se rodí v zápasu.


Toto motto platí i pro díl druhý Aminal exitus. Zde už jasněji vysvítá boj o přežití, boj s dalšími kadidáty existence, okolním světem a samozřejmě se smrtí. Přesto, že téma je užší, celek se naopak pohybuje v abstraktnějším světě (tedy alespoň za doprovodu povětšinou hardcore elektronické hudby Davida Kollara). Nicméně i zde se opakuje motiv střídání vypětí a odpočinku, resp. žalostného, bolestného a ustrašeného schoulení, jež neznamená poklidné spočinutí. Výhra pomíjí a fatální prohra přichází bez možnosti odvety.


Závěr trilogie směřuje svou pozornost k poněkud jinému problému, k lovci a jeho oběti. Ve Sniper's lake má útočník své vyvolené vážně jako na dlani. Před červeným pozadím a na červené podlaze se neschovají ani v červených kostýmech, zřejmě proto je také brzy odloží. Mohou jenom utíkat, co jim nohy stačí, vzdát se a čekat na ránu z milosti nebo se sami stát predátory. Tanečníci vyzkoušejí všechny tři možnosti, aby zjistili, že kruh se stejně znovu uzavře a vždycky se najde někdo s chutí z povzdálí terorizovat.


Hlavní problém inscenace tkví v malé nosnosti takto postaveného tématu. Kdyby výsledné dílo tvořila kupříkladu půl hodinová performance, zpracování by mohlo získat náboj, jejž nyní zoufale postrádá. Navíc hudební složka, nejen v porovnání s oběma předchozími díly, ničím nevyniká, nesouzní příliš ani s naladěním inscenace a vychází z hudebního kontextu dávno překonaného.
 

Divadlo Petra Bezruče – Martin McDonagh: Osiřelý západ. Překlad Ondřej Sokol, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, dramaturgie Daniela Jirmanová, scéna Jaroslav Čermák, kostýmy Katarína Kováčiková, hudba Mario Buzzi. Hrají Lukáš Melník, Ondřej Brett, Dušan Urban, Sarah Haváčová. Premiéra 16. ledna 2015. Psáno z reprízy 5. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Spitfire company – One Step Before The Fall. Koncept, režie, scénografie Petr Boháč, choreografie, tanec Markéta Vacovská, hudba, zpěv Lenka Dusilová, scénografie Jeník Bubal, light design Martin Špetlík. Premiéra 29. listopadu 2012. Psáno z reprízy 5. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Spitfire company – Animal Exitus. Režie, choreografie a scéna Petr Boháč, světelný design Martin Špetlík, video Chin Yew, hudba David Kollar, zpěv Lenka Dusilová, interpretace Miřenka Čechová a Bára Látalová. Premiéra: 9. června 2014.Psáno z reprízy 5. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Spitfire company – Sniper´s Lake. Choreografie a režie Miřenka Čechová, dramaturgie a scéna Petr Boháč, kostýmy Petra Vlachynská, hudba Sivan Eldar. Interpretují Cécile Da Costa, Markéta Vacovská, Jiří Bartovanec, Amy Margaret Pender, Katja Henriksen Schia, Miřenka Čechová. Premiéra: 26. března 2015. Psáno z reprízy 5. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce