Dream Factory 2015 - Den pátý

8.6.2015 14:00:00 / Jiřina Hofmanová

 

Srdcovky a zmatek

 

Po zkoušce tanečně-kritickým ohněm jsem si zcela úmyslně a dopředu naplánovala den, který zaručoval příjemné zážitky. Obě inscenace souboru 11:55 už mi zkřížily cestu. Vlastně se na ní bez očekávání vřítily, postaraly se o jedny z největších zážitků posledního roku a já se k nim ráda vracím. Bohužel jsem si jistá, že to stejné nebudu moci říct o Možná, že odcházíme Švandova divadla.


Těžko psát něco o inscenaci, jíž vidíte už potřetí a k níž jste se už několikrát vyjádřili. Na druhou stranu vás potěší, že ani při drobných změnách v obsazení i provedení a více než rok od premiéry Hodní chlapci neztrácejí to, co si vás už na poprvé podmanilo. Na sugestivním hudebním pokladu se odehraje několik scén mluvených a němých, jež ukazují, že násilí prostupuje celý náš život i nejmenších detailech. Prostupuje jej nejvíce v okamžicích, kdy si to nejméně uvědomujema, kdy se bezmyšlenkovitě oddáváme navyklým kulturním vzorcům i ve chvílích, kdy se chlácholíme tím, že děláme něco správného. Někdy je to dojemné, jindy směšné a nejčastěji zcela přesně prostřídané tak, aby divák neměl možnost vydechnout, aby neměl možnost nevidět a nepochopit.

 

Hodní chlapciRegulace intimityMožná, že odcházíme


Regulace intimity víc než cokoli jiného připomíná skupinovou terapii. Deset zpovědí začínajících herců, ale předně tápajících mladých lidí pro mne nad jinými podobnými projekty vítězí živelnou upřímností, neutuchající kadencí, kamarádským šibalstvím a samozřejmě generační spřízněností. Jak jsem již napsala po festivalu v Plzni, zřejmě jedinou adekvátní odezvu na toto dílo představuje vypuštění obdobných přiznání. To jsem rovněž učinila, takže už zbývá pouze diskusní otázka, zda zpovědní divadelní přístup má vůbec smysl. Má, pokud se nezmění v samoúčelný výlev emocí. A přesto, že se mnou mnozí budou nesouhlasit, Regulace nabízí víc než to. Vypovídá o jedné generaci a o rozechvělém nitru čerstvých dospělých.


Po této nezakrytě sentimentální výpravě ovšem přišla studená sprcha v nesouměrných proudech Možná, že odcházíme v režii Martina Františáka. Nesrozumitelný a zmatečný útvar se pohybuje na pomezí inscenování poezie (ano, poetické texty Jana Balabána tomu velmi nahrávají) a snahou o gradování napětí v běžné kauzální lince. Samotný text praví: „Tolik bolesti, tolik deprese a žádný děj.“ Jenže ani ono utrpení z díla nečiší, jelikož jej zastírá právě snaha budovat plnokrevné postavy a příběh. Pokud by se dílo vydalo cestou abstraktnějšího pojetí, hluboké životní postřehy obalené v překrásných, ač často drsných metaforách, by vyzněly naplno a nemalé herecké úsilí by nepřicházelo vniveč.

Jiřina Hofmanová

 

11:55 – Hodní chlapci. Režie Jan Miuklášek, dramaturgie Magda Zicháčková. Hrají Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Patrik Holubář, Bořek Joura, Johana Matoušková, Polívka Vladimír, Pavlína Skružná, Daniela Šišková a Tereza Volánková. Premiéra 6. dubna 2014. Psáno z reprízy 6. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

11:55 – Regulace intimity. Dohled Jiří Havelka, dramaturgie Jana Macíčková, scénografie Lucie Wildtová, interaktivní projekce Andrej Boleslavský, Ciant Interactive. Hrají Michal Bednář, Jan Čtvrtník, Martin Dědoch, Patrik Holubář, Bořek Joura, Johana Matoušková, Vladimír Polívka, Pavlína Skružná, Daniela Šišková, Tereza Volánková. Premiéra 10. ledna 2014. Psáno z reprízy 6. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Švandovo divadlo – Jan Balabán. Martin Františák: Možná, že odcházíme. Režie Martin Františák, dramaturgie Lucie Kolouchová, hudební spolupráce Jaroslav Čermák, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Lucie Labajová. Premiéra 29. března 2014. Psáno z reprízy 6. června na festivalu Dream Factory Ostrava.

 

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce