Rozhovor s Martinou Bruzlovou o hře Mučedník

29.6.2015 9:10:00 / Petra Bruzlová

 

Rozhovor se studentkou třetího ročníku religionistiky (FF MU) Martinou Bruzlovou ohledně témat diskutovaných ve hře Maria von Mayenburga Mučedník.

 

Proč je pro tebe z religionistického hlediska hra zajímavá?

 

Jednoduše proto, že jejím hlavním tématem je náboženství. Mne osobně pak upoutalo zasazení hry do prostředí střední školy, jelikož předmětem mého zkoumání v rámci bakalářské práce je právě žákovské pojetí náboženství ve vyučovacím procesu. V neposlední řadě mne zajímalo zpracování a vyznění tématu náboženského radikalismu.

 

K jaké náboženské tradici bys přiřadila smýšlení Benjamina Südela?

 

Celkově má hra nejspíše vyvolat dojem, že se myšlenky a názory Benjamina vztahují ke křesťanství. Z textu je znát, že autor pracuje se všeobecně známými koncepty křesťanské tradice, na nichž vyrostl západní svět. Může tak snadno použít toto náboženství jako rámec a pomocí něj vysvětlit téma radikalismu. Ve hře se primárně operuje s textem Bible. Je dobré si povšimnout, že v citacích převažují pasáže ze Starého zákona. Jedná se totiž o text patřící i k židovské tradici, vůči které se sám Benjamin ostře vymezuje. (I když je možné, že se jedná o odkaz na problematiku holocaustu.) Hlavní hrdina se odkazuje vždy k Bohu jako ke svému Otci a postavu Ježíše nezmiňuje. Z nějakého důvodu se pokládá za jedince, k němuž promlouvá Bůh a který může vidět a hlásat pravdu jako novodobý Kristus. Tím se vysvětluje absence textů z Nového zákona, poněvadž Benjamin se považuje za toho, kdo je aktuálně vytváří. Na okolí pohlíží jako na novodobé pronárody či pohany, služebníky konzumu a materialismu. Vadí mu především všeobecná ignorace toho, že všichni vědí, že Bůh je potrestá a čeká je peklo, ale neberou to vůbec vážně.

 

V současnosti je více zmiňován radikalismus ve spojitosti s „Islámským státem“, dá se k tomu najít v textu nějaká paralela?

 

Nejprve bych ráda zmínila, že islám jako náboženská tradice představuje jedno z abrahámovských náboženství, stejně jako judaismus a křesťanství. Avšak islám má tak odlišný vývoj, že se dá jen těžko srovnávat. Hlavně proto, že islám není jedna homogenní tradice, a tedy rozhodně nelze tzv. Islámský stát považovat za představitele celého islámského světa. Také si musíme uvědomit, že my žijeme v sekulární společnosti na rozdíl od muslimů, u nichž náboženství nelze oddělit od jakéhokoli aspektu běžného života. Samozřejmě pro nás je to těžko pochopitelné, spíše to musíme to vzít jako fakt. Styčným bodem pro spojení mezi současným islámským radikalismem a textem Mučedníka je právě radikalismus. To mě přivádí k otázce, zda se dá nějaké náboženství vůbec označit za mírumilovné? Všechno, co je napsáno či řečeno, si můžeme vyložit tak, že to jde použít jako zbraň. Náboženství, politická ideologie, rasismus… Nespojujme radikalismus pouze s náboženskými systémy, jelikož ta otázka pak přestává mít smysl. Jde vždy o konkrétní lidi – ti tvoří náboženství. Uvedu velmi zjednodušený příklad: představme si větší společenství, např. chovatele psů. Když se chovatelé psů rozhodnou, že chovatelé koček jsou méněcenní a nemají právo na existenci, a rozhodnou se je vyvraždit, tak se také můžeme ptát donekonečna proč. Ten důvod může být náboženský – věří v psy. Může být rasový – chovatelé koček nejsou lidi. Může být sociální – kočky se nemusí venčit, tudíž chovatelé psů více pracují a nedostává se jim požadované odměny. Může to být libovolná kombinace. Radikální chování je prostředkem řešení nějaké životní situace. A to řešení lze najít v obětování se Bohu, či vyvraždění nevěřících, sebevražedném útoku atd.

 

Hra byla napsána už v roce 2011. Byla kromě islámského radikalismu aktuální i jiná témata, která divák může ve hře nalézt?

 

Zmiňovala se například nová náboženská hnutí, náboženská integrace v Evropě, fenomén ateizace ČR, odklon od tradičních církví, neokřesťanské církve, jež na rozdíl od tradičních reagují na aktuální potřeby společnosti a využívají osobního kontaktu. To můžeme vidět v Benjaminově odmítnutí církve jako instituce. Lidé ho mohou vnímat jako zakladatele nějaké neocírkve založené na křesťanských principech, někoho, kdo umí „zblbnout“ ostatní, jak bylo ukázáno na jeho kamarádství s postiženým Georgem.

 

Co se dá říct o reakcích ostatních postav na jednání Südela?

 

Hoch je z rozvrácené rodiny a tím se nám odhaluje jedna z mnoha možností, proč se uchýlil k náboženství – aby si dokázal odpovědět na životní otázky. Matka je samoživitelka a bere jeho chování jako pubertální úlet, obviňuje školu, která vyučuje náboženství. Sama je nešťastná, nemá na nic čas, byla by radši, kdyby její syn „jel v drogách“, tedy v něčem pro ni představitelném a pochopitelném. Většina učitelů má také názor, že jde o přechodné pubertální experimentování a snahu na sebe upozornit. Pouze jedna z učitelek jej bere vážně a chtěla by mu pomoct, jelikož se domnívá, že má osobní problémy a tímto chováním se snaží volat o pomoc. Ve snaze porozumět jeho stavu a vyvolat nějakou racionální diskuzi se až fanaticky pouští do studia Bible a hledá protiargumenty. Tady je vidět, jak jednoduše se náboženský text, ať už Bible, či jiný, dá využít k potřebám jedince. Ale zároveň sama učitelka zastává vědeckou evoluční teorii, o níž se snaží tvrdit, že představuje jedinou univerzální pravdu, a tím ji staví do role jakési své „víry“. Konflikt se teprve nyní stává možným, jelikož proti sobě už nestojí věda a náboženství, ale dva různé koncepty víry. V mých očích se mučedníkem stává učitelka, jelikož obětuje svůj osobní život a vědu k tomu, aby na svou obranu vytvořila koncept, který bude konkurovat náboženskému systému.

 

Jakou hlavní a důležitou myšlenku sis z představení odnesla?

 

Každé jednání, i radikální, je závislé na člověku a motivy jednání mohou být různé. Nelze říct jednoznačné proč nebo protože. Pokud se vrátíme k současnému islámskému radikalismu, je těžké zkoumat přesné důvody, proč se ta která událost stala. Předpokládáme nějaké motivy hlavně obyčejných mladých lidí v Evropě, ale nelze popsat všechny faktory, jež se střetnou v jednotlivci, aby se uchýlil k takovýmto činům. Bohužel se vše odehrává v přítomnosti a nelze se na události podívat s odstupem.

 

Další věc – náboženství jako takové není předmětem zla. Až sám člověk, který ho použije jako prostředek proti ostatním, z něj udělá důvod radikálního chování. Právě se vracíme k tomu, jestli může být náboženství mírumilovné. Náboženství nelze považovat za samostatnou entitu páchající zlo, ale vždycky jde o člověka, co si najde nástroj, v tomto případě svůj výklad náboženství, a použije ho. Závěrem lze tedy říci, že pokud jsou lidé mírumilovní, je i jejich náboženství mírumilovné.

 

Za rozhovor děkuje Petra Bruzlová.
 

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce