Soubor Vizita letos oslaví dvacet devět let a humor jim stále neschází. Specifické uskupení v čele s hereckou osobností Jaroslava Duška figuruje na scéně českého alternativního divadla již od roku 1980. Soubor Vizita patřil do epochy, v níž se začaly do povědomí českého publika dostávat jména a činy bouřlivé generace mladých tvůrců jako byl Petr Lébl a soubory takzvané Pražské pětky. Celá osmdesátá léta se nesla v duchu nově nastupující tvořivé divadelní expanze, kterou dnes můžeme směle nazývat alternativou, jež razantně proměnila pohled na dosavadní divadelní tvorbu.
Jaroslav Dušek začínal ve Vizitě společně s Janem Bornou, kterého později vystřídal Radomil Uhlíř. V souboru se objevili i Duškova žena nebo Martin Zbrožek, kterého nahradil Alan Vitouš. Vitouš vytvářel především hudební složku jednotlivých představení. Dnešní sestavu Vizity, kterou bylo možné zhlédnout 17. a 18. září v divadle Archa, tvoří improvizátor a kytarista Pjér la Šé´z a na bubny, trubku, flétnu a akustické nástroje improvizující Zdeněk Konopásek.
Archa věnovala v měsíci září netradičním a vždy originálním představením Vizity dva večery naplněné humorem, myšlenkami a hudbou. Poetika tohoto tříčlenného seskupení se zakládá na improvizované hře se slovem, pohybem, hudbou a světlem. Nic není předem připraveno a vše se tvoří v danou chvíli přímo před zraky diváků.
Jaroslav Dušek staví jednotlivé vystoupení na improvizovaných slovních etudách, které občas doplňuje spontánními pohybovými kreacemi. Slovo a tělesný pohyb byly vždy dva elementy, které Duška fascinovaly a které se snažil ve své hře obsáhnout a propojit. Pro Jaroslava Duška je tělo a tělesný pohyb základem k hledání smyslu a souběžně působí se stavem aktivizované mysli. Podle jeho slov „ tělo přichází na svět s myslí, ono samo je pro mysl jedním velkým s-myslem, jakýmsi zvláštním aparátem…tělo je formou mysli…lze na něm pracovat a skrze něj rozvíjet i mysl.“ (Jan Dvořák, Vladimír Hulec: Příští Vlna – Next Wave). Dušek raději než o improvizaci hovoří o spontánní tvorbě z nulového bodu, o takzvané volné formě. Ve slově a s ním spojeném pohybu soubor Vizita nachází svobodu, která je podpořena i jejich vytříbeným, hbitým a intelektuálním humorem. Schopnost zobrazení jednotlivých myšlenek, nápadů a asociací tryská z mysli a těla Jaroslava Duška jako osvěžující gejzír, který u diváků vyvolává smích i zamyšlení.
Představení, které divadlo Archa uvedlo 18. září, pojmenoval soubor Vizita jako Lehkonohý, Širokorozchodný a Širokoprsý. Ať už v člověku takový název vyvolává jakékoliv asociace či očekávání, může si být jistý, že skutečnost, nebo lépe řečeno divadelní fikce vytvořená členy souboru Vizita, bude diametrálně odlišná.
V představení Lehkonohý, Širokorozchodný a Širokoprsý bylo patrné, jakou mírou se soubor snaží o syntézu jednotlivých jevištních složek se složkou hereckou, která má k dispozici pouze své vlastní tvárné tělo, hlas a s ním spojenou řeč. Někdy aktéři společně dospějí k zdárnému konci - pointě, jindy nedospějí nikam a ztratí se v prázdnotě. Představení Lehkonohý, Širokorozchodný a Širokoprsý se vydařilo především díky spontánně navozenému tématu, jemuž dali protagonisté příležitost plynout kontinuálně a motivicky k lehce abstraktní pointě.
Začátkem všeho byla úvaha o světle, tmě, tichu a zvuku, jež Jaroslav Dušek směřoval k publiku, které vtáhl do hry hned od samého počátku. Velmi jednoduše tak rozboural mantinely mezi jevištěm a hledištěm a umožnil proud vzájemné komunikace. S motivem ticha, zvuku, tmy a hluku se v představení pracovalo i technicky pomocí světel a akustických nástrojů.
Stejně jako hra herců na scéně i koordinace světelného designu byla neplánovaná a vznikala v návaznosti na jevištní akci. Viktor Zborník si pohrával s intenzitou i barvou světel, se stíny i tmou, zatímco na scéně trio improvizátorů rozehrávalo do detailu etudy o holce, kluku, jámě a hmotě. Počáteční náměty postupně získávaly na objemu a významu. Představivost především Jaroslava Duška zašla dál než k pouhé slovní hříčce. Motiv hmoty přerostl až do velikosti filozofické úvahy o lidském bytí ve světě skutečném a ve světě metafyzickém. Jaroslav Dušek prostřednictvím pohybových, zvukových i slovních asociací filozofoval o odhmotnění lidské duše a jejím pohybu mimo čas a prostor. Proces řetězení jeho myšlenek připomínal surrealistickou báseň naplněnou skrytými významy. Z improvizace vzniklém vztahu mezi Pjérem la Š´ézem, který představoval Kluka a Jaroslavem Duškem představujícím Holku těhotnou s Klukem, demonstrovali oba herci protichůdnost dvou světů a prostorů – prostor pozemský a prostor duchovní.
I přesto, že duchovní a filozofický rozměr prostupoval celým představením, dokázal ho Jaroslav Dušek společně s Pjérem la Š´ézem a Zdeňkem Konopáskem vyvážit humornými poznámkami a hříčkami. Pohybových scén se v představení mnoho neobjevilo. Pjér la Šéz se soustředil pouze na svou židli a kytaru, zatímco Jaroslav Dušek zaujal pevné místo za mikrofonem. Až ve druhé části představení diváky občas překvapil expresivními ale souvislými gesty.
Divadlo Vizita pokračuje již dvacet devět let v duchu své poetiky i estetiky. Jedná se o soubor, který má svěží a originální nápady, udržuje si přehled ve všech sociokulturních oblastech a především má úctu k umění jakožto k podstatné reflexi jednoho okamžiku lidského života.
Divadlo Vizita – Lehkonohý, Širokorozchodný a širokoprsý. Účinkovali: Jaroslav Dušek, Pjér la Š´éz, Zdeněk Konopásek, světla: Viktor Zborník.