18. listopadu 2009 od 20:00 hodin se ve Sklepní scéně divadla Husa na provázku uskutečnila premiéra původní divadelní hry s názvem Emodrink z Elsinoru. Toto postmoderní drama na motivy Shakespearova Hamleta sepsal Josef Prokeš. Text hry vyšel v edici RozRazil – Současná česká hra 02/2008 péčí nakladatelství Větrné mlýny za podpory Nadace Českého literárního fondu.
Předpremiéra (tentýž den 18.11.2009 odpoledne od 17:00 hodin) i premiéra byly vyprodány již týden předem, stejně jako první repríza následující den 19. 11. 2009 v divadelním sále kulturního centra Starý Pivovar, Brno.
Půdorys hry: V obskurním Night Clubu „Elsinor“ Hamlet zastává místo barmana. Místo Ofélie je zde Technocoura, místo Horacia Emoboy. Jako otec Hamleta vystupuje tajemný host. Oproti původní předloze je tu navíc i pes. Syžet hry je postaven jednak na generačním konfliktu otce a syna, jednak na provokativně pojaté problematice etiky emigrace. Funebrální bizarnost s nádechem humoru textu dodává svérázně proklamovaná filozofie hnutí Emo.
Původní text hry s citacemi z Hamleta v archaizujícím překladu E. A. Saudka byl zkrácen a ještě více postmoderně dotažen. (Proslulá slova „Zda zit ci nezit, to je oc tu bezi“ jsou čtena bez diakritiky z esemesky mobilu, Hamlet i Ofélie svoje shakespearovské repliky rapují atp.) Iracionálně enigmatický rozměr textu je protkán citacemi, literárními odkazy (jak při šepotavém háji za obřadní síní krematoria nevzpomenout Drahé zesnulé Evelyna Waugha!), iluzivními kontexty a kvazicitáty. Detaily se zdvojují a pokřiveně zrcadlí, optika nazírání jednotlivých postav se posouvá mimo běžnou perspektivu, parodicky přehodnocuje ustálené modely nazírání, zasazuje je do neobvyklých souvislostí, využívá pitvornosti, černého humoru a radikální ironie, zejména sebeironie (zde exceluje neodolatelný Emoboy Marcela Brože, notně okořeněný komičnem ve své bezelstnosti až jímavým). Heterofonní charakter textu balancuje mezi konvencí a jejím provokativním popřením (např. u Hamleta z různých faset vybrušovaným motivem zlatého vejce).
Režie Lukáše Jungy si dokázala s náročným a nejednoznačným textem poradit a proporčně jej vyladit, navíc si vtipně vyhrát s rekvizitami; třeba vodítka pro psa je využito i ve výstupu Hosta s Emoboyem – v jejich bizarním emotangu je pravděpodobně divácky nejvěčnější vrchol celé inscenace. Zdeněk Filipec jako Barman-Hamlet působí suverénně a táhne inscenaci od sólového začátku do sólového konce. Zprvu jen tušené šílenství jeho postavy postupně propuká a rozkvete sírou až v samém závěru. Je gesticky i hlasově expresivní, v několika sebezpytných pasážích však nalézá komorně civilní, až nostalgickou rovinu výrazu. Martina Pelcová v dvojroli Technocoury a Matky dokáže pozoruhodně psychologicky rozlišit obě postavy a obdařit je osobitostí. Marcel Brož v nejednoznačné roli Emoboye prokazuje nesporný komický talent a představení doslova vyšperkuje (k úspěchu jeho postavy notně přispívá maskérka a kostymérka Tereza Fousková). Daniela Šišková má ve své roli Psa těžkou pozici, dokáže se však prosadit pohybově i parodicky, to vše navíc s nadsázkou sympatické sebeironie. Josef Prokeš jak Host-Otec dokaže rozlišit obě polohy textu, jeho gesta by však chtěla dotáhnout a vyladit, jeho kazatelské pasáže výrazově utlumit. Uvolněně působí ve hřbitovní scénce s Emoboyem, jako vystřižené z Fuksova Spalovače mrtvol. Původní hudba Pavla Hamříka dodává celému projektu další rozměr; je osobitě moderní, ctí text a přitom si ponechává svoji specifičnost, takže by stála za vydání na samostatném nosiči.
Inscenace Emodrinku z Elsinoru je sice divácky vděčná, avšak náročná co do nejednoznačnosti významu i stereotypu vnímání a v konečném vyznění nijak optimistická. Vyžaduje diváky, kteří jsou ochotni spolupracovat, dekódovat divadelní znaky, přistoupit na neopostmoderní diskurz vnímání mixu starožitného Šejkspíra s brutálním kaptalismem soudobé ekonomické krize. Disonance kolážovitě pospojovaných prvků a stylů nehladí, spíše naopak. Návštěvníci jsou po děsivém zakončení hry v šoku, mají problém rozdýchat to furóre a přemýšlejí, zda zatleskat, či se raději tiše odplížit do nejbližšího baru na panáka něčeho poctivého. Na džamajský rum, na tuzemský rum, na emodrink z krve, pepře a soli.
Projekt byl realizován za podpory statutárního města Brna, s přispěním společností VERTIGO.CZ, Areal Systems a SNIP & CO.
www.napric.cz
Kulturní občanské sdružní Napříč - Josef Prokeš: Emodrink z Elsinoru. Režie Lukáš Junga. Hrají Martina Pelcová, Daniela Šišková, Zdeněk Filipec, Marcel Brož, Josef Prokeš.
Hudba Pavel Hamřík, zvuk Tomáš Svoboda, světla Jaroslav Poliak, kostýmy a masky Tereza Fousková.