Ost-ra-var: den první

25.2.2010 13:31:36 / redakce

 

 

Dveře švédského Fausta

 

William Seward Burroughs se prý jednou setkal s japonským kvantovým fyzikem. „Opravdu chcete odhalit smysl vesmíru, všeho, kolem nás?“ zeptal se ho americký spisovatel. „Ano, to chci.“ odpověděl vědec. „Kdybyste odhalil pouhý cíp látky, kterou je celé jeho tajemství zakryto, zalezl byste si strachy pod stůl, a už byste nevylezl...“

 

Drama, působící dojmem postmodernistické hříčky, plné existenciální a empirické skepse, faustovského rozčarování nad nejistotou pojmenovaného, vychází Strindbergovi roku 1902. Své nejoblíbenější drama, Hru snů (Ett Drõmspel), popsal těmito slovy: „Mé nejmilovanější drama, dítě mé bolesti.“. Dcera hindusitického boha Indry, snad z rozmaru, zatoužila pochopit svět lidí. Jemná vlákna barev, optických struktur a jevištních hieroglyfů byla upředena v příjemný vizuální celek. Křehkost, uchopení představ, rozpoznávání nejasných hranic, vzestupy lanýžů a očištění ohněm, vědění, které nenaplňuje. Pouhý sled obrazů? Bolestínská tématika se však v inscenační verzi odvrátila od hrozivých klišé pseudo-mouder především životní zkušeností autora textu a  nečekaným nadhledem inscenačního týmu.

 

Sen, vize, hlasy nad prázdnou scénou otevírají existenciální bránu cyklících se otazníků, Escherovské zrcadlení struktur, pojmů a symbolů. Světlo definuje prostor, vězení manželství (novomanželský pár sedí ve světelném čtverci) a vztahu (Strindbergovo mysoginství), emočně pojmenovává situace (modrá převládá ve scénách Důstojníka s Matkou, zelená zklidňuje v nadšení z vědění v promoční slavnosti). Mlžící pruhy plastu, neorganická, neživá hmota, vytváří přísnou hranici mezi sněním a realitou, prvním a druhým plánem jeviště. Svět snu, za kterým se zpřítomňuje zámek věznící vědomí, věčného vězně. Zámek je světem mýtu, světem odděleným od toho našeho, přesto průchozím. Z tohoto světa vystupuje Indrova dcera (Tereza Dočkalová).

 

Otázky zůstávají bez odpovědí. Postmoderna? (A ještě ke všemu na prahu 20. století? To asi sotva...) Marnost? Důstojníkovo volání po Viktorii, jeho neutuchající ujišťování o tom, že „určitě přijde“,  volání Indry Agnes, a Boha Básníkem (Michal Moučka), opakování slitovné formule Agnes: „Lidé si zaslouží politování.“ Zaklínadla vyznívají marně, podobně jako v Bernhardově Síle zvyku („Zítra v Augšpurku!“). Jemnost a křehkost světa, ze kterého Agnes sestoupila, nemizí zcela ani ve světě lidí: všechny postavy, až na rybáře, jsou bosé. Snad tedy přeci neztroskotaly „všechny lodě“ lidských ideálů a tužeb a jejich kotvy nereziví u dna oceánů, obrůstajíc korály. Snad přeci existuje naděje. Zrcadlí se zde snad jemnohmotný svět bohů, mohou být bosé nohy spojnicí mezi jejich světem (křehkost vyžaduje rovnováhu, rovnováha slibuje spravedlnost?) a lidí? Nohy a chodidla se odrážejí také ve stopách, které milenec zanechal (podle slov Důstojníka), v čerstvém asfaltu. Albert Čuba se ve stárnoucím Důstojníku nepokouší o povrchní nahození stařeckého charakteru rozskřípaným hlasem, pracuje více s gesty (třas v ruce, modifikuje pohyb celého těla např. opatrností v pohybu atd.). 

 

Hra snů, zdroj stránky divadlaHra snů, zdroj stránky divadla

 

Světelný červený pruh odděluje Agnes od lidí na pravé straně scény, později odděluje Agnes od Advokáta (Dušan Škubal). Hranice jsou hledány, nejsou pevné, ale oscilují ve svých pozicích podle definic hrdinů.

 

V horním plánu scény se odehraje sebevražda Kleopatry, divadelní svět a část jeho reality, do níž Důstojník vstupuje je zpřítomněna závěrečnou scénou představení a děkovačkou. Zlatě oděná Kleopatra evokuje také postavu bájného Herma Trismegista, který sepsáním Smaragdové desky stojí v úsvitu hermetismu (hermetismus je filosofickým základem alchymie, Strindbergovy oblíbené „vědní“ disciplíny). Učitel (Michal Čapka) se zašpinil bahnem potřeným básníkem, bahnem pak pošpinil záda milenců (Veronika Soumarová a Josef Kaluža) i tvář Agnes. Agnes otevře okno do silnice, mluví jen vzduch. Nahoře slepé dívky, nemožnost identifikace, neschopnost čtení kódu. Stydící se Komenští, pedelové a děkané, nastoupení v řadě studu jako malí kluci, před stopami marmelády, vedoucí ze spíže. Důstojník, Agnes, děkané, všichni touží po otevření tajuplných dveří se symbolem čtyřlístku (dveře se objevují také ve Vrátném Reinalda Arenase).

 

Strindberg usiloval o osvobození  sebe sama i svých bližních od vnitřního tlaku, od zábran, prolhanosti, fanatismu a od vnějšího tlaku konvencí, zákonů, autorit. Toužil po osvobození osvobození sebe sama a těch, o nichž si myslel, že se ocitli ve stejné situaci, od pocitu podřadnosti. Strindbergovo misogynství procházelo v mnohých obdobích jeho tvorby souvislou transformací. Strindbergovi na ženské emancipaci zásadně vadil jeden konkrétní aspekt: možnost, že se žena bude vyhýbat mateřským povinnostem. V obecné rovině to vyjádřil těmito slovy: „lidé se mají řídit zákony přírody, včetně přirozené, animální sexuality...“

 

Odchod Agnes je dokončením oběti. Plamenné dveře očistí duši Indrovy dcery, která  se v duchu víry v očistnou sílu ohně (pársismus, hinduismus), navrací do svého světa. Květ, deroucí se ze špíny na světlo (rozhovor Indry s Agnes na začátku inscenace), návrat na začátek. Dvě koruny, dva charaktery, dvě cesty, dva pády: vítězné vavříny důstojníkovi, trnová koruna pro pseudo-mesiáše. Rybář (povolání Ondřeje a Petra, prvních apoštolů), jediná obutá postava se vzdaluje božství, zůstává na zemi v naději, že pojem nadějem ještě z lidí nezmizel ve svém naplnění. Básník, toužící po bahně, jako květ deroucí se ze špíny, jako lanýže, vybraná pochoutka vznešených, kterou vyhledávají svině v bahně, hledá světlo skrze špínu. Úděl mesiášů? Buddhovské opakování, samsára švédského řetízkáče, který se po celou dobu představení nezadrhl, nikdo z něj nespadl a já se rád svezu ještě několikrát. A ptát se po slitování? Nebylo už těch otázek trochu příliš?

 

Komorní scéna Aréna – August Strinberg: Hra snů. Režie Jiří Nekvasil, překlad Zbyněk Černínk, scéna a kostýmy Lucie Loosová, hudba Aleš Březina, dramaturgie Tomáš Vůjtek.

 

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce