Hey! Wait! I gotta a new complaind!
Osobitá interpretace Revizora v podání Moskevských VGIK (Всероссийский государственный университет кинематографии имени С.А.Герасимова) scelila v režii Grigorje Lifanova motiv všemohoucích rublů, ustrašených Dobčinských, Bobčinských a švédských košil. Sedmdesátá léta a disco rámec skutečně není určující a jak zmiňuje program, je celkem vedlejší, v jaké době Chlestakov do svého Saratova přijede. Pokud na něj čekají s otevřenou náručí, není důvod nevstoupit do dočasné nirvány. Hey? Wait!
Hrála se ABBA na cimbál, domácká pipka, mastná a ušpiněná polo-víla s podivnou náhražkou harfy vyluzovala tóny „Gimme Gimme Gimme“ a guvernér Svoznik-Dmuchanovsky se těšil z vodky a darů kumpánů.
Scéna byla obložena igelitem, novinami, prostor připravený k vymalování, proměně, okamžitému přesunu. Předměty na scéně, zahaleny ve světlé látky, mohly být součástí bytu již roky, stejně tak do něj mohly být přeneseny teprve před půl hodinou.
Herectví přiznaně těžilo z odkazu Mejercholdovy biomechaniky, artistní triky Bobčinského (Filip Ďačkov) a Dobčinského (Vadim Norstein) střídaly poutavě dynamizované mizanscény, stav response překonávající komunikace s hledištěm (rozdání bílých čapek, textů písně apod.). Komický je moment, kdy guvernér zkoumavě hledí do řad hlediště, s otázkou na rtech: „...inkognito?“.
Skvělým okamžikem bylo promítání na Ammosovu (Sergej Marin) košili. Šlo o invenční propojení tolik využívané (a zneužívané) projekce na jevišti, dílčí filmové estetiky a hercova těla.
Zastavení Ivanova (Peter Nikiščikchin) rozčilení Ammosovým objetím, které končí v pevném stisku, funguje v rytmu herectví celého představení.
Anna Andrejevna (Elena Nikitina) a Maria Antonovna (Marina Zabelina) se ocitají v jiném interiéru přehozením barevně jedovatého přehozu přes židli.
Brechtovský song, ke kterému bílí vězenští zpěváci rozdají text v azbuce (tak si brouknem, no), pruhované songy mafiánů. Těla co loutky, v tanci se podřizuje tělo tělu, bezvládná duší i tělem zmítá se malá Maria pod vůlí Chlestakova, jako o pár chvil později její matinka Anna Andrejevna.
Gerasimovští (Gerasimova fakulta Moskevské univerzity) v programu tvrdí, že se rozhodli udělat si legraci ze všech „bad boyů“ spolu s Gogolem. Se smíchem prý přišly obavy, že jim nebude stačit fantazie. Ale vystačila. Násilí bylo anticky necháno za scénou, pohlavky cinkaly o lebí, kopance do ledvin bolely za zdí těl mafiánů, kam elegantně, jako do čerstvého betonového hrobu ulehl pan Ch... Tak zalit do betonu, počkal si Moskevský Chlestakov na revizi materiálu. A prošel.
VGIK The ALL-Russia state university of cinematography of a name S. A. Gerasimov - N. V. Gogol: Hey! Režie Grigorjev Lifanov.