Malovaná (S)milování

Čtyřicetiminutová hříčka Sáry Šimkové na podkladě textu Michala Pětíka se zaobírá mezilidskými, především partnerskými vztahy; uvažuje, co je to (společná) cesta životem, jak se na ni vydat a jak se jí držet. Zhuštěně – mezi třemi stěnami – pojednává o mladé dvojici (s hereckým triem: muž – Mirek Sýkora, mužův průvodce a jakési alter ego – Adam Černoch, žena – Iveta Austová), která svérázně zpytuje svůj dosavadní život a zabývá se vyhlídkou do budoucna.

Problémem tohoto díla je jeho přílišná tezovitost. Předestřené postavy navzdory poměrně kvalitním hereckým výkonům nemohou setřást atribut modelovosti hry; zejména tím, co říkají, se stávají neživotnými a nezajímavými. Možná snaha o co největší univerzálnost vedla tvůrce k potlačení jakýchkoli diferencujících, polidšťujících a konkretizujících znaků, jménem počínaje, bližší povahovou charakterizací osoby konče. Snad jen mužova hra na saxofon vitalizuje vyprávění.

Samozřejmě, zvolený (nebo přisouzený?) prostor necelých čtyřiceti minut představení nutí k určité selekci, ale ta v tomto případě (kdy se z ní stává vlastně bezbarvá abstrakce) příliš odtahuje diváky od postav, jejich osudů a tím pádem od kýženého sdělení inscenace.

Přesto je jevištní tvar přinejmenším z hlediska vizuálního poměrně atraktivní. Trojice bílých plátěných stěn umožňuje stínohru, která na pozadí komentuje monology a dialogy postav; světelné střihy při průchodu postav skrze otvory vyříznuté do bočních briskně a přiléhavě mění situaci a náladu; hra s rozptylovaným  křídovým prachem její variace jsou nápadité, a zmíněné zapojení saxofonu dění rovněž zpestřuje reprodukovaná hudba ,,sedí“.

Stále se nemohu ubránit dojmu, že nevýrazný a nevyhraněný text oslabuje vyznění celé inscenace. Ale to se zas dostáváme k začarovanému kruhu oddělování složek jevištního díla. Každopádně výsledný tvar je určitě nadprůměrným studentským cvičením, domnívám se však, že jeho tvůrci usilovali o víc. Podle všeho by na to měli.

Komentáře k článku

Nový komentář