Mastičkář jako televizní estráda

Hana Mikolášková se věnuje zejména tvorbě pro děti a mládež např. v brněnském Divadle Polárka (Vánoční hra, Mauglí, Malé ženy, Princezna Konvalinka, Jánošík) nebo v Slováckém divadle v Uherském Hradišti (Jak čert vyletěl z kůže). Inscenace Mastičkáře v Divadle Šumperk je rovněž určena pro mladší publikum. Současně v ní autorka reflektuje své osobní téma, které promítá nejčastěji do pohádek, vztah člověka a transcendentna. I v Mastičkářovi zkoumá a pranýřuje lidské pokolení, využívající vše, co je přesahuje k vlastnímu prospěchu. Ukazuje malost svých postav, přičemž na nich demonstruje celý systém spotřebního průmyslu v groteskní karikované podobě.

Hra Mastičkář je původně veršovaná komická vložka v pašijovém příběhu tří Marií putujících k Ježíšovu hrobu. Tři Marie se cestou zastaví u podvodného prodavače mastí, který jim vnutí koupit si zázračnou mast.

Jednotlivé výstupy v šumperské inscenaci mají za cíl parodovat televizní prodej rozličných produktů. Cítíme snahu režisérky poodkrýt bezduchost všemožných reklamních spotů a estrádních večerů. Problém spočívá v tom, že kombinuje příliš věcí najednou, navíc v populární formě pro mladého diváka. Snaha o sloučení liturgických a komických sfér, jež byla v minulosti naplňována, a kterou lze v dnešní době těžko docenit v původním záměru, se sice prolíná celým představením, ale je to opět ,,líbivé“ především pro mladé publikum. Vulgární slova, linoucí se z úst jednotlivých postav, vyznívají naprázdno, herci bezradně rozhazují rukama a používají příliš prvoplánové pohyby. Hlavní problém tkví pravděpodobně v skutečnosti, že se jim nedostalo autorčina vysvětlení, nutné k tomu, aby pochopili motivace svých postav.

V Mastičkářovi jsou též zachovány všechny postavy, bez kterých by tento příběh nebyl ani možný, jediná postava navíc je postava DJ Jesus hrajícího na klávesy. Nejvíce prostoru a aktérem celé hry má představitel Rubína (Lukáš Matěj), který se snaží o živelnost své postavy a daří se mu, aby správně vyzněly všechny narážky na potenci nebo jiné neduhy - ,,Večer namažeš ji pupíka, do rána porodí ti Pepíka“.

Ostatní postavy jsou spíše do počtu a vytvářejí především představitele hudebních či tanečních vstupů. Ty však nijak zásadně neposunují děj, a tak jen fragmentují celou inscenaci, která v závěru trochu připomíná jedno z čísel televizní hudební zábavy.

Komentáře k článku

Nový komentář