Rozhovor Martiny Pavlunové s režisérkou Annou Petrželkovou o klasice, minimalismu a oprášení Sarah Kaneové
„Bude to krátké, že jo? Dvě otázky?“ žadoní sympatická brunetka, talent česko-slovenské režie, po nedělní generální zkoušce inscenace hry Sarah Kane Vyčištěno. Ke své smůle slibuji, že ano, a vzápětí mě mrzí, že jsme si o inscenačních tradicích, parodii na coolness a rodinných predestinacích nepovídaly déle.
Tuhle otázku si nemůžu odpustit: proč právě tento titul?
S Janem Žůrkem, který mě přizval ke spolupráci do Divadla na cucky, jsme asi rok hledali ten pravý text. Den co den mi posílal současné texty, ale nic nás neuspokojovalo. Až když mi poslal Vyčištěno od Sarah Kane. Hru jsem sice znala, ale vždycky jsem z Kane měla trochu strach kvůli expresivitě jejích obrazů. Ale ten jazyk mi byl blízký, fascinovala mě její úspornost a potenciál situací, které buduje. A tak jsme se nakonec rozhodli pro ni.
Nejde o zrovna jednoduchý text, jak váš výběr herci přijali?
Po prvním přečtení byli trošku vyděšení, na čtenou zkoušku přišli se strachem v očích. Ale když jsme si vyjevili příběh, který je vlastně úplně obyčejně lidský a všecko, co se tam děje, není vůbec pompézní, ale velmi skromné, tak je to uklidnilo.
Jak se ti s mladým souborem Divadla na cucky pracovalo?
Herci jsou to nesmírně inteligentní a kreativní a to práci prospívá. Mají taky ohromující smysl pro humor, až jsem občas litovala, že jsme se nesetkali při práci na textu trochu jiného ražení. Kane se jim tak podařilo leckdy osvěžit.
Měla jsi předem jasnou představu o jevištním tvaru, nebo se zrodil až při zkouškách?
Věděli jsme o obrazivosti, o stylizaci i o tom, že půjde o jakýsi zvláštní typ minimalismu. To jsem jen přinesla pár kolíčků a pastiček na myši a herecká invence byla na světě.
Téma násilí je ve hře Vyčištěno všudypřítomné, ale krev v inscenaci nestříká…
Záměrně jsme na něj nechtěli upozorňovat. Chtěli jsme najít nejen podstatu násilí, které se tam děje, ale především jeho příčinu – vyhnout se oslepující provokaci. Dovedlo nás to až k jakési hravosti. Někdy, když se to inscenuje naturalisticky, tak samotná velikost násilných gest zastiňuje jejich důvod. A ten jsme chtěli zvýraznit. V té hře jsou daleko zajímavější procesy postav, než sama morbidita textu. Morálka je sice vzhůru nohama, účel světí prostředky, svět se ale nějak „očistit“ musí. Ať už ohněm, nebo vodou. Je to hra především o vůli, o naději. A taky o lásce.
Hry Sarah Kane bývají řazeny ke coolness dramatice. S coolness ses potkala poprvé, nebo s ní máš zkušenost?
Vždy mě popuzovalo, jak moc jsou texty coolness dramatiky spjaty s inscenační tradicí. Když se tyhle texty inscenují, automaticky se něco čeká. Krev, herecká přepjatost či agresivita. Vždycky jsem se chtěla pokusit vyjevit poetickou povahu těchto her.
Budeš tedy pokračovat v režírování dalších coolness her? Můžeme očekávat programové očištění coolness dramatiky od inscenačních klišé?
Zatím se k ničemu dalšímu nechystám. Sarah Kane je okouzlující dáma, ale vyžaduje přestávky. Ona sice dává naději, ale než ji v její práci člověk objeví a uvěří, tak to stojí mnoho sil.
Festival Divadelní Flora letos nese motto „nová klasika“. Mluvila jsi o inscenační tradici coolness dramatiky. Je podle tebe sama coolness už klasika?
Chce to ještě prověrku několika let. Dokud to někdo např. parodicky neocituje v jiné divadelní koncepci a obecenstvo pozná, že jde o aluzi na coolness a bude se jí smát. S životností coolness dramatiky je to těžké. My jsme dospěli k závěru, že jenom Kane by se právě pro svůj poetický jazyk, který divadlu slušel vždy, mohla klasikou stát. Vždyť my bychom mohli být prvním důkazem – hledali jsme hru o dnešku a vytáhli jsme zaprášenou Kane.
Na čem v současné době pracuješ?
Připravuji se na inscenaci Cenci od Shelleyho v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě (scéna Národního divadla moravskoslezského, pozn. red.), tak už se moc těším. Taky to bude krvelačná podívaná, akorát na mnohem větším jevišti. Tak jsem sama zvědavá, co si s tím počnu.
Anna Petrželková patří mezi další výrazné mladé tvůrce, které si ke spolupráci přizvalo olomoucké Divadlo na cucky. Vystudovala režii na VŠMU v Bratislavě u doc. Mikulíka a její absolventské představení Heda
Gablerová bylo prezentováno v rámci Divadelní Flory 2008. Ihned po dokončení studia intenzivně působí na českých a slovenských profesionálních scénách – mj. Kazimír a Karolína
v Městském divadle Žilina, Nora ve Státním divadle Košice, Svrbí v pražském A Studiu Rubín či Marx Bros. v brněnském HaDivadle.