Krveprostá jatka

[Martina Pavlunová] První premiéra v rámci Divadelní Flory a hnedle sukces. Spíš než recenze to vypadá na radostnou ódu na výborné, i když nervozitou lehce poznamenané představení. Olomoucký soubor Divadlo na cucky herecky i umělecky vyzrává. V právě vrcholící sezóně dává ovoce poté, co sadař Jan Žůrek přizval k režii Annu Petrželkovou. Sklízejme.

Hlavními tématy hry Sarah Kane Vyčištěno (v originálu Cleansed, v překladu někdy také Očištění) jsou extrémní životní situace, nutnost volby, touha po lásce a bolest duše i těla. Šest postav pojí pobyt v podiv­ném univerzitním sanatoriu, v kterém spíše než léčba probíhají laboratorní pokusy na lidech; i tak si lze vysvět­lit předepsaný výskyt krys. Duševně narušený mladík Robin (Bořek Joura) i homosexuální pár Carl a Rod (Ond­řej Jiráček a Zdeněk Vévoda) jsou ve jménu léčení vystavováni psychickému i fyzickému týrání. Do sanatoria při­chází dívka Grace (Tereza Richtrová) a „doprovází“ ji bratr Graham (Ján Smolka), jenž zde zemřel na předáv­kování heroinem. Grace na vlastní žádost zůstává v sanatoriu, nejprve kvůli bratrovi, pak kvůli sobě. Podro­buje se léčbě. Její postava v inscenaci splývá s postavou Ženy z peep-show, čímž dochází k jemnému významo­vému posunu inscenace.

Scénografické řešení prostoru Divadla K3 je důsledně vertikální, využívá i krov sálu. Sešikované školní lavice slouží jako praktikábly – časté pasáže násilí se tak díky vyvýšení dostávají do zorného úhlu, jako na operační stůl. A doktor Tinker (Tomáš Uher), jehož metody léčby jsou svérázné, operuje, odřezává i přišívá. Kolem stolu sedí ostatní jako na terapeutické schůzce. Jsou svědky. A také zpěváky – v zá­věru jsou citovány písně o lásce (ať už od Beatles, U2 či z Hříšného tance), které vedle ústředního minimalis­tického motivu zní z reproduktoru i během inscenace. A citacím není konec – smrt jedné z postav připomene sebevraždu samotné dramatičky.

Šokující scény odřezávání částí těla a týrání, jejichž prostřednictvím Kane apeluje na sledované téma, se v inscenaci dějí náznakem, s diva­delní metaforou. Je to silnější, než kdyby stříkala umělá krev, části těla ožíraly cvičené krysy a nad vším se houpaly oběšené figuríny… Od depre­sivní atmosféry léčebny za ostnatým drátem a bestialit, které se v ní dějí, je nám souzeno oddechnout si při komic­kých momentech (slovní i faktický ping-pong, dialog s mrtvým Graha­mem atd.), aby tíseň udeřila s novou silou. Třeba tak, že herec suše pro­nese scénickou poznámku, v níž se hovoří o amputaci bez narkózy.

Smysl pro detail a nápaditost, důsledné režijní vedení a absolutní herecké nasazení všech herců dělá z inscenace, nebojím se použít právě tohoto příměru, udá­lost nadregionálního charakteru. To, že v expresivních pasážích hlasově i po­hybově exponovaných nebylo hercům místy rozumět, přisuzuji premiérové nervozitě. Režisérka Petrželková doka­zuje, že coolness dramatika – smíříme-li se s touto škatulkou i pro Sarah Kane – nemusí, ba nesmí být inscenována výlučně naturálně.

Dominantním scénografickým prv­kem inscenace jsou květiny, patrně symbol naděje pro nový život. Na úpl­ném začátku Tinker rozdává skupině semínka do květináčů, z nich vypučí narcisy a „celé jeviště zaplaví žlutá“ (jak přibližně stojí v textu). Grace s Gra­hamem, které pojí incestní vztah, také zasadí „nový život“ – za dobu před­stavení vykvete ve sklenici s vodou květina.

Závěrečná scéna ústí do katarze. Posu­nutím lavice vzniká nápadité propadlo, jež pojme mrtvá těla. Symbolicky je tak završena vertikalita podzemí (pytlem se zeminou to začalo) – země – nebe (které musel Grace ukázat Graham). Nasvícení impozantního stropu s krovy pošťouchne toho, kdo jen trochu váhal, že je to dobrý konec. Slunce vyšlo. I pro Grace.

Cucky jsou osvěžující: Rozhovor s hercem Ondřejem Jiráčkem  

[Vojtěch Varyš] S Ondřejem Jiráčkem se vlastně znám šest let – tehdy, kdysi dávno, jsme oba studovali bohemistiku na filozo­fické fakultě v Praze. Pak se jednou na chodbě zmínil, že ho „zajímá divadlo“ a „zrovna dělá přijímačky“. Znovu jsem ho viděl až letos na jaře hrát s Diva­dlem na cucky v Oblíbencích. Ukázalo se, že mezitím vystudoval herectví na JAMU a nyní je v Olomouci prvním rokem v angažmá Moravského diva­dla, z něhož se ovšem přesouvá do brněnské Husy na provázku. Letošní Divadelní Floru zahajovalo právě Diva­dlo na cucky s premiérou hry Sarah Kane Vyčištěno v režii Anny Petržel­kové. V téhle inscenaci hraje Ondřej Jiráček roli homosexuála Carla.

Premiéra v půl páté, to je docela nezvyk.

Je to nezvyk. Obzvláště u takového depre­sivního tématu, který by se hodil spíše na půlnoční představení. Spíš jsem se bál, jak budou lidi naladění. S Anič­kou (režisérka Anna Petrželková, pozn. red.) a herci jsme si říkali, že při zahá­jení festivalu, a takhle odpoledne, by se diváci možná chtěli spíš smát.

Tak nějaký smích byl.

Byl. Ale pak už byli všichni spíš potichu. Takže nakonec myslím, že to nebylo na škodu.

Chystáte ale i nějaká večerní před­stavení.

Samozřejmě, na ta přijde při reprí­zách.

A co nějaká ranní? Ranní deprese…

Ano! To by mohlo být pro gymply, nebo i pro základky.

Tvoje postava v průběhu představení postupně přichází o různé orgány, nejdřív přestane mluvit, pak nemá ruce – bylo to náročné zahrát?

Bylo potřeba hledat a zjistit důvod, proč mu Tinker orgány odřezává. Ten důvod jsme si s režisérkou našli - zjistili jsme, že jsou to tresty. On je to docela rozmazlenej fracek, planě slibuje, sice chce lásku, ale pořádně neví, co to je, mluví podle toho, co někde slyšel. Tinker ho tedy postupně trestá. Za to, že mele nesmysly, mu uřízne jazyk. A když se potom snaží psát a místo, aby napsal „promiň“, napíše „řekni, že mi odpouštíš“, uřízne mu ruce. Když se vzteká, že mu nejde tanec, přijdou na řadu nohy. Musí se ovšem najít jemný výraz, jak to ztvárnit.

Tohle je tvoje třetí role v Divadle na cucky, tudíž celkem slibná spo­lupráce. Co tě sem přivedlo?

Přivedl mě sem Honza Žůrek, který hodně sleduje divadelní dění i na školách. Viděl mě hrát už na JAMU a když jsem nastoupil do Moravského divadla, hned po první premiéře si mě našel, nabídl mi spolupráci, vysvětlil mi, co a proč dělá, nastínil, co chys­tají, a to mě lákalo. Oproti velkému jevišti to beru jako osvěžení.

Vzhledem k tomu, že z Moravského divadla a tím pádem i z Olomouce odcházíš, bude spolupráce nějak pokračovat?

Určitě, ale samozřejmě ne tak inten-zivně. Budu pochopitelně hrát v reprízách, ale kromě nich bych rád spolupraco­val i na nových věcech.

A jak hodnotíš svou jednu sezónu v Moravském divadle?

Nad tím jsem se ještě nezamýšlel. Poprvé jsem vstoupil na opravdu velké jeviště a potkal tu dobré režiséry, hlavně co se řemesla týče. Dělal jsem se Schej­balem a Ovčenikovem, což byla pro velké jeviště obrovská škola. V komedii Svatba jsem se naučil práci s načaso­váním a spoustu technických věcí. Je to řemeslně dobře udělaná komedie, žádná filozofická záležitost.

Výborná byla i spolupráce s ruským režisérem Ovčenikovem, který smě­řuje k prostému, velkému divadlu.

Teď se vracíš do Brna, na co se těšíš?

Na Brno celkově. Mám ho rád, ze stu­dií na JAMU mi v Brně zbylo spoustu kamarádů. Těším se i na Provázek. Vždycky jsem tam chtěl, dělal kon­kurzy a nakonec se mi ozval Vladimír Morávek už sám.

A nakonec takovou osobní vzpo­mínku: kdysi jsme se potkali při studiu na bohemistice v Praze. Co vlastně vede herce ke studiu bohe­mistiky?

K literatuře mě přivedl můj úžasný profesor na gymnáziu, který pro ni dokázal studenty nadchnout a získat.

Když mě pak nevzali na DAMU na režii, bylo jasné, že budu směřovat do humanitní oblasti.

Když jsi zmínil režii – tahle oblast tě láká?

Láká, ale myslím, že jsem k ní ještě úplně nedozrál.

Díky za rozhovor a hodně štěstí!

Divadlo na cucky se zaměřuje na tvorbu experimentální, alternativní a autorskou. Ve své dramaturgii se soustředí buď na ryze autorské pro­jekty čerpající z rozmanitých potřeb souboru (tvorba vycházející z tématu, konkrétního místa/ prostoru či žánru, případně autorské dramatizace), anebo na objevnou dramaturgii u nás nepří­liš uváděných textů (Jon Fosse, Laura de Weck a další). Inscenace realizuje nejen v „klasickém“ divadelním pro­storu, ale také v hospodách, v plenéru nebo zapadlých místech. 

Komentáře k článku

Nový komentář