S postupujícím večerem se v šapitó na parkánu Uměleckého centra Univer­zity Palackého člověk dozví spoustu báječně neužitečných informací, o po­tkávání zajímavých lidí ani nemluvě. Herec Vévoda a dramaturg Žůrek na­příklad oslňují recenzentku z Prahy informacemi o exotických místech svého narození. Probírá se vše od borůvkového piva, které je v šapi­tó k dostání, až po nepublikovatelné historky o rodinných příslušnících („Děda měl džbán a do toho džbá­nu dával…“).

Atmosféra je unikátní. Tam, kde se před chvílí proháněli herci s klaunskými nosy, najednou sedí batikovaná mlá­dež, osvětlovače nahradil DJ a strop šapitó ozařuje projekce evokující os­mibitové hry. Potkají se tu lidé, kteří by se jinde nepotkali. A proto je krás­né mít festival a proto je krásné mít na něm tak krásný meeting point.

Dnes už se tu s festivalovými návštěv­níky budou mísit třeba MIDI LIDI nebo Charlotta Öfverholm, švédská taneč­ní legenda, která odpoledne publiku nabídne svou inscenaci Lynn. A slav­ných jmen bude přibývat. Programové body, které byste si v Univerzitním centru Univerzity Palackého určitě neměli nechat ujít, vypíchne v roz­hovoru dramaturg Jan Žůrek. Martin Kukučka v dalším rozhovoru odkryje svůj postoj ke klaunům a šanghajskému EXPU a tanečnice ze skupiny Me-sa pak například poodhalí tajemství zvukového doprovodu z představe­ní Blame me.

Noc se pomalu zlomila v ráno, takže vzhůru do třetího dne. Na horách bývá krizový, naštěstí Haná je placka.

Komentáře k článku

Nový komentář