Jak chápe divadlo Absolutní divadlo?

Doslova posledním představením akce Brněnský lunapark aneb Divadlo ke kávě se stala performance Tlak šou Absolutního divadla před kavárnou Tungsram, vytvořená přímo pro tento projekt. Po přibližně hodinovém zpoždění jednoho z herců, které organizátoři Brněnského lunaparku rozmarně vyplnili aukcí balónků a plakátů, vyvolala úsměvnou reakci u mrznoucích diváků oficiální znělka festivalu pouštěná před začátky kavárenských představení: „Lunapark je príma, nebude ti zima“. Avšak energie vložená hned do úvodu Tlak šou Radkem Petrášem diváky zahřála a situace se zpožděním převedla do sfér pozapomnění.

Původně avizovaná politická satira Absolutního divadla na webových stránkách www.brnensky-lunapark.cz, zpracovaná formou parodické „talk show“, se nekonala. Tlak šou byla nejspíš v průběhu festivalu přepracována do úvahy Huga Maliny (Radek Petráš) nad smyslem a funkcemi divadla jako takovým. Při ponaučeních ho místy doplňoval Jaroslav Šindler, který se v závěru (nutno zmínit, že naprosto mimo kontext celého představení) předvedl jako zdatný imitátor českých zpěváků typu Karel Gott, Karel Zich či Jiří Korn. Celkově by koncept představení jako úvahy o divadle vystačil s one-man show šíleného a překotně mluvícího Radka Petráše. Nastavená „komická“ dvojice se totiž nedoplňovala a mohla by být rozdělena na dvě samotné části, zmíněná one-man show a večer imitátorství. Úloha Jaroslava Šindlera se v Tlak šou ztratila ve spleti nedohraných gagů, neodůvodněných komentářů a motivací. Avšak jako imitátor měl určitě svůj význam v původní verzi Tlak šou, kde napodoboval české politiky.

Nastavenou úvahou o divadle jsme byli poučeni, že mezi hlavní funkce divadla dnes patří publikum vzdělávat, informovat, seznamovat, předvádět trapasy ze života, ukazovat role a krásy českého jazyka. Každá tato funkce byla rozehrávána ve specifickém pojetí Huga Maliny, například při funkci informovanosti přečetl zprávu z lednových novinek.cz, která objasňuje neplodnost mužů v současné době. Naopak krásy českého jazyka byly postaveny na estrádní deklamaci básně složené Radkem Petrášem inspirované Wolkerovou Baladou o očích topičových. Absurdní hra se slovy a absolutními rýmy na úkor logiky vyvolávala u publika smích, podobný princip byl například použit při přednesu Ester Kočičkové Všech slov lávě sláva v pořadu Na stojáka kanálu HBO.

Střihy a nesourodost výstupů se zdály v prvopočátku schopným klíčem k uchopení celkové koncepce, neboť i pojem divadlo má předně ve své podstatě obsaženo různorodost. V průběhu Tlak šou zjistíme, že Absolutní divadlo přemýšlí v základu především o divadle činoherním. Na tomto místě se vybízí konstatování, že ve svém rozjímání nad divadlem pozapomněli zmínit funkci v dnešní době publikem nejvyhledávanější, tedy funkci zábavnou, na které byla vystavěno i Tlak šou a splňuje jeden z dramaturgických konceptů Absolutního divadla v jeho celku. 

Některé z rozehraných funkcí divadla se zdály nedotažené a jakoby dělané z prvního nápadu, například funkce seznamovací, kdy si herci po malém nedorozumění, připomínající Včera, dnes a zítra Felixe Holzmanna a Ivy Janžurové, podali ruce a sdělili si svá jména. Naopak trapas ze života byl doveden výborně ad absurdum, kdy Hugo Malina avizuje pití vody, místo toho se jí však otevřeně jako nešika s vtipnými a doplňujícími komentáři polije. Hranice divadelního a reálného aktu tak nabyla dalšího rozměru.

Tlak šou byla show ve smyslu zábavné podívané zejména díky Radku Petráši, který vzhledem k rychlému tempu inscenace naštěstí nenechával diváka nad věcmi přemýšlet a kvůli tomu především a na prvním místě pobavil.

Komentáře k článku

Nový komentář