Kolik květin musí zahynout, aby byla očištěna jedna vina?

[Dominika Šindelková] Hlavním tématem nového tanečního projektu skupiny ME-SA Blame Me, jež je vyvrcholením alegorické trilogie (první dvě části Objekty a zrnka – An­gels and Demons byly uvedeny v rámci Divadelní Flory), je vina. Sebeobvi­ňování, svalování viny, neschopnost zapomenout na dávné skutky. Jed­noho dne se však přestanete skrývat. Někdo vás odhalí. Vlastní svědomí. Vyjevit, smířit se a zapomenout. Zved­ne se však nová vlna studu, jež vás srazí zpátky na kolena…

Česko-slovenská trojice tanečnic (Hana Kalousková, Martina Lacová, Karolí­na Párová) a korejská choreografka Ji Eun Lee přistupují ke své práci jako ke zkoumání hranic dlouhodobé spoluprá­ce a rozšiřování výrazových možností soudobého tance. V multikulturním spojení lyričnosti východoasijského buddhismu a dynamiky západního tanečního pohybu nacházejí vlastní originální a energický rukopis.

Představení Blame Me pro diváka začí­ná již příchodem do potemnělého sálu, který je naplněn hustým, ale přitom nedráždivým kouřem. Po usazení počí­ná zkoumat zdánlivě prázdnou scénu. Mlha se polehoučku rozplývá, skrze trámoví proniká několik reflektorových paprsků, obrysy se vyjasňují, předměty získávají tvar. Po stranách stojí stolečky na vysokých nohách, prázdná skleni­ce, zavěšené lampy, nic zvláštního… Jako by se člověk ocitl na zapráše­né půdě, ale přesto visí ve vzduchu podivná zvláštně obřadní atmosféra. Sál potemní úplně, ze tmy září pou­ze reflexní desky stolečků. Ve slabém světle lampy sledujeme dívku svádě­jící boj sama se sebou. Nehnutě, tiše, s dlaněmi jako klapkami na očích se pokouší vypořádat s čímsi tíživým, co je přihlížejícím skryto. Vlny výči­tek tryskající zpoza víček… Do akce se vloží obviňující ukazováčky dal­ších dvou postav, které dívku uvedou do konfrontace s následky jejich činů (které si divák pouze domýšlí). Po­mocí lepicí pásky vymezí její prostor na podlaze a barvou a stonkem zniče­ných květin ocejchují bříško. Každý čin s sebou nese znamení a určitá zna­mení nelze smýt. Dívky se od hříšnice odvrací, ta se pokouší začlenit do sku­piny, ale cosi ji neustále nutí vracet se do své izolepové ohrádky. Po několi­ka marných pokusech se jí to nakonec podaří a tanečnice konečně začínají doopravdy tančit.

Posud byl jevištní výraz omezen na zmítání se na podlaze, schovávání hlavy do dlaní, někdy trochu obřad­ná vláčná rozmáchlá gesta a cupitání. Divák se už možná začínal trošku nudit, ale v tom to konečně začne! Dokona­le synchronní choreografie. Vášnivé poddání se pohybu, energie, hravost. Tanečnice tančí jako jedno tělo, které se však vždy znovu a znovu diferen­cuje v drobných odchylkách a pádech. Tvarují v prostoru své utrpení, naději a touhu. Symbióza končí dalším zlo­věstným ukazováčkem, jenž se snaží odvrátit pozornost sám od sebe. Tak se vyjevuje nová a nová vina, zdlouhavě se opakuje proces pranýřování hříšni­ce, která však má v sobě mnohem více síly - na rozdíl od své předchůdkyně nerezignuje, ale vzdoruje a hrdinně snáší své utrpení. Za to dostává do těla! Za zvuků bubnů přerušovaných útržky Hitlerova projevu ocitne se té­měř nahá v izolepovém ringu, kde je svými družkami očerňována. A to doslova nealegoricky. Pobíhá zběsi­le, jako hladové zvířátko, ve svém kotci, zasypávána výkaly, po nichž klouže, až nakonec také poleví ve svém vzdoru. Z reprobeden se vyva­lí evokativní buddhistické jódlování, při němž dochází k očištění první dív­ky a rezignaci druhé. Zasypána květy zmrzačených rostlin dostává zdánli­vé rozhřešení.

V této chvíli by mohlo celé představení skončit, ale ono to není tak jednoduché. Neboť vina se jako bumerang stále vrací ke svému pánu. Je potřeba pře­stat utíkat a vydat se temnotě vstříc. A tak to bude pořád dokola, dokud ne­zvítězíme nad svými démony. Skrze očišťující utrpení pak možná doká­žeme odpustit sami sobě. Odpusť si a bude ti odpuštěno…?

Každá z nás to vnímá trochu jinak

Rozhovor Kristýny Gavendové s tanečnicemi ze skupiny Me-Sa

Na začátek bych se vás ráda zepta­la, proč zrovna název Me-sa? (pozn. Mesa je údajně město v Arizoně a Špa­nělsky to prý znamená stůl)?

Hanka: My už jsme to několikrát zmiňovaly, je to zkratka míst, odkud pocházíme. My tanečnice jsme Z „middle Europe“, tedy střední Evropy, protože zastupujeme Českou a Slovenskou re­publiku, a Sa znamená South Asia, to je oblast odkud pochází Ji Eun, s níž jsme Me-Su zakládali.

Jak jste se tedy dostaly k Ji Eun Lee? Předpokládám, že se znáte z HA­MU… Čím vás oslovila její práce? Proč zrovna spolupráce s ní?

Martina: V podstatě si našla ona nás, začala studovat na HAMU, rozkou­kala se na škole a vybrala si nás do prvního představení Objekty a zrn­ka, které jsme uváděly i tady na Floře v roce 2007.

Témat se ve vašem představení na­jde celá řada, mimo jiné je velmi akcentováno téma viny (snad proto název Blame Me), dále také odpo­vědnost vůči společnosti a mnoho jiných. Které téma ale oslovuje nej­více každou z vás?

Karolína: Já myslím, že téma se tam od­víjí také od charakterů, které se snažíme prezentovat. Mám velmi dominantní roli ženy, která za pomoci některé z ostat­ních ovládá tu třetí. Téma dominance a ponižování je třeba pro mě hodně sil­né, protože vnímám vinu skrze to, že moje postava obviňuje druhé.

Martina: Moje postava zase ostat­ním tolik neubližuje, ale je jí ublíženo, a v tomhle je to pro mě těžké, protože při­jímám vinu, ale bojuji, až se s ní nakonec smířím, takže to má pro mě vývoj.

Hana: Já zase ve své roli začínám v pozici té, jíž je ubližováno, ale po­stupně se můj charakter vyvíjí tak, že i já se pomocí manipulace dostávám do fáze, kdy jsem stržena, ubližuji někomu druhému, ale zároveň si ne­ustále uvědomuji pocity ublíženého, a tak se to ve mě pořád bije. Snažím se hledat správnou cestu, ale cítím se pod tlakem manipulace.

Ve své inscenaci máte zvláštně volenou hudbu, jak to souvisí s tematikou? Slyšela jsem německé výkřiky, ale i další řeč, které jsem bohužel ne­rozuměla.

Karolína: Ten jazyk byla dánština, jsou to záznamy z druhé světové vál­ky, z vysílaček Němců, ale jsou od dánské skladatelky, takže je to zkom­binováno. Je tam i další jazyk, ale ten jsme ještě přesně nedefinovali.

Takže texty písní pro vás nehrají roli? Vedla mě asociace vina - Ně­mecko, skoro se to nabízí.

Karolína: Já myslím, že Ji Eun vybí­rá hudbu hlavně podle emoce, kterou vyvolává. Pokud hudba vyvolá ký­ženou emoci, není pro ni potřeba řešit text.

Co byste pro diváka označily za klíč k představení? Mohly byste aspoň někde ozřejmit symboliku? Myslím například ničení květin, znaky na pomalovaném břiše…

Karolína: Klíčem nemusí být sym­boly, ale jen pocit, že v životě to tak chodí - někde je člověku ubližováno, jinde ubližuje. Jde o zkušenost, kterou může mít kdokoli, ale v choreografii je to vyvedeno do extrému.

Martina: Každá z nás to vnímá tro­chu jinak.

Karolína: Přesně, je těžké to speci­fikovat krok po kroku.

Hana: Nechceme nikomu vnuco­vat naše výklady. Představení Ji Eun jsou založena na tom, aby si každý našel to své.

Bylo pro vás toto představení jiné než ostatní? Případně v čem?

Martina: Hodně jiné. Speciální. Bo­jovaly jsme s prostorem, jsme zvyklé na širší jeviště, takže jsme musely cho­reografii přizpůsobit tomu, abychom si neublížily. To ale zase mělo jiný do­pad na diváky, byli jsme si blíž, cítily jsme větší interakci a napojení.

Karolína: Je tady perfektní publikum, mladí lidé jsou otevřeni víc než tře­ba v Praze.

Jakou emoci byste si přály v divá­kovi vyvolat?

Karolína: Ji Eun by si přála ješ­tě něco jiného, než bychom si přály my. Když jsme to hrály poprvé, bylo dlouho po představení ticho a my mys­lely, že se to nelíbilo. Choreografka s tím byla spokojená, pro ni to bylo znamení toho, že diváci zažili šok. Takže bych si přála prvotní šok a po­tom dobrý pocit.

Martina: Prvotní záměr při tvorbě představení nebyl, aby bylo líbivé. Lidé si to vysvětlují sami pro sebe a o to jde.

Tanec je fyzicky náročný – jak často trénujete? Jak dlouho jste na před­stavení pracovaly?

Hana: Asi dva měsíce intenzivní prá­ce, ze začátku víc, ale trénink je něco jiného než příprava představení. Tré­novat se musí každý den.

Co pro vás znamená tanec?

Martina: To je život. Naplnění. Mož­nost projevu a nalezení místa ve světě. Cesta stálá i nestálá.

Kde vás diváci mohou ještě vidět?

Karolína: Máme představení, které jsme dělaly jako site specific pro syna­gogu na Palmovce, teď naposled jsme hrály v rámci České taneční platfor­my, kde jsme získaly cenu diváka, ale nemáme ještě jisté další reprízy

Máte ještě nějaké poselství na závěr?

Hanka: Sarange Me-Sa

ME-SA je nezávislá taneční skupina ME-SA vznikla jako logické pokračování dvouleté spolupráce choreografky Ji Eun Lee a česko-slovenské trojice tanečnic Hany Kalouskové, Martiny Lacové a Karolíny Párové. Všechny tři tančily v obou českých projektech Ji Eun Lee, zúčastnily se festivalu Fringe ve skotském Edinburghu s choreografií Objekty a zrnka a s představením Angels and Demons v japonské Toyamě. Cílem skupiny je prezentovat společné projekty nejen v České republice, ale i na zahraničních přehlídkách a festivalech; hledat, rozšiřovat a zkoumat svou spoluprací možnosti soudobého tanečního umění.

Komentáře k článku

Nový komentář