Rozhovor s s dramaturgem tanečního programu Divadelní Flory Janem Žůrkem
Před divadelním sálem Konviktu jsme se s dramaturgem tanečního programu Janem Žůrkem zabořili do sedacích pytlů a vedli hovor o tanci. Během něj festivaloví technici rozvedli další metry kabelů, respondent vyřídil telefonát a herec Ondřej Jiráček, ujíždějící na zkoušku provázkovské Rusalky, šťastně vyzískal druhé číslo Festivalového zpravodaje na cestu do vlaku.
Divadelní Flora se z přehlídky domácích činoher za 14 let vyprofilovala v mezinárodní festival, ve kterém jsou zastoupeny klasické činoherní inscenace i alternativní a taneční projekty. Jak se stalo, že tanec dostal takový prostor?
Už dříve bylo součástí festivalu několik představení současné alternativní scény, především taneční, která vesměs do té doby nebyla v Olomouci vůbec uváděna. Z tohoto „doplňku“ festivalu se stal autonomní čtyřdenní off program Open Konvikt plný experimentujícího a tanečního divadla. Ukázalo se, že tento typ divadla si v Olomouci našel svého diváka. Diváka, který chce hledat, domýšlet věci, nechce je dostat „hotové na pekáči“.
Myslíš si, že Divadelní Flora je právě tímto výlučná?
V současné době se festival přehoupl do podoby, která v Čechách nemá obdoby – žádný z domácích festivalů, pokud není úzce vyprofilovaný na taneční či alternativní divadlo, v takové míře tento typ divadla nenabízí. Podle mě je důležité, aby se věci prolínaly. Chceme tudíž představovat různé podoby současného divadla, které není pouze činoherní.
Prozradíš, jak vznikal dramaturgický plán letošní taneční sekce, která ve středu vypukla?
Snažil jsem se, aby nabídka byla pestrá generačně i stylově. Proto jsou tady umělci řekněme starší, jako je Charlotta Öfverholm a Márta Ladjánszki. Střední generaci zastupuje Stefan Dreher a tu nastupující reprezentují Random Collision a Ji Eun Lee.
Čím se jednotliví choreografové vymezují?
Mají odlišný přístup k tanci i vklad osobní zkušenosti do choreografií. Choreografie Márty Ladjánszki a Charlotty Öfverholm jsou osobnější, kdežto Dreher je konceptuální. Je zajímavé, že nejmladší tvůrci si vybírají spíše abstraktní témata, jako je např. vina u Ji Eun Lee.
V loňském roce se na festivalu s premiérou inscenace T. †BERNADETTE představila nizozemská formace T.R.A.S.H., co letos?
Věhlas T.R.A.S.H. v Evropě strmě stoupá. Proto jsem velmi rád, že i letos máme premiéru tanečního představení. Tentokrát je to inscenace špičkové švédské choreografky Charlotty Öfverholm, o jejíž účast jsme usilovali už dlouho. Také jsem rád, že účast přijala Márta Ladjánszki, což je vůdčí osobnost L1 DanceLab. Tato budapešťská platforma udává směr maďarského tance. Pro zajímavost, současný tanec v Maďarsku je rozvinutější než ten český. Je to i díky většímu počtu tamních divadel, která výrazový tanec prezentují.
S jakým představením přijede německý konceptualista Stefan Dreher?
Stefan Dreher uvede svůj starší projekt Superimposing, který ale nově adaptuje na prostor atria Konviktu, kde bude natažená volejbalová síť. Společně s Dreherem v představení vystoupí i deset olomouckých volejbalistek. Páteční představení je vyprodané, ale dá se na něj dostat ještě v neděli. Tento projekt ukazuje, že současný tanec může mít podobu velmi nezvyklého jevištního tvaru.
Jak bys uvedl holandskou taneční platformu Random Collision?
Jsou to mladí choreografové a tanečníci, kteří navzájem spolupracují například tak, že si v inscenacích tančí nebo se jako konzultanti podílejí na projektech ostatních. Je to prostor pro spolupráci, pro vývoj tanečního divadla a hledání nových možností. Vzhledem k tomu, že pocházejí z různých částí světa, prvky různých kultur se projevují i v jednotlivých choreografiích. Na festival přijedou s třemi choreografiemi Edan Gorlicki, původem z Izraele, Corneliu Ganea z Rumunska a Fernando Martins z Brazílie. Jestliže T.R.A.S.H. už se v Evropě stávají renomovanou skupinou, tak o Random Collision teprve uslyšíme.
Na jaké taneční projekty se můžeme těšit v příštích ročnících?
Mám jeden velký dlouhodobý cíl – pozvat na festival český taneční soubor DOT 504. Vždycky jsme ale prozatím narazili na prostorové možnosti. Potřebují větší scénu, kterou na Konviktu nemáme. Šlo by to za předpokladu, že bychom mohli zajistit nějakou další stage, např. pavilon na výstavišti Flora. A druhým cílem jsou soubory např. z Francie, Islandu, Dánska, Norska... Tipů je spousta, ale nakonec se vždycky musejí zúžit podle finančních možností a dramaturgického plánu.
Jan Žůrek pracuje ve funkci dramaturga a produkčního pro organizaci Divadlo Konvikt o.s. a festival Divadelní Flora. Spolupracuje také s Letní filmovou školou v Uherském Hradišti, Academia Film Olomouc a Novou sítí. Kromě praktické divadelní činnosti se věnuje studiu současného divadla a divadelní teorie s výrazným fokusem na oblast tanečního, alternativního a pohybového divadla.