Rozhovor s polovinou režijního tandemu SKUTR Martinem Kukučkou o inscenaci Joke Killers, cestě na šanghajské EXPO a klaunech.
Zkoušeli jste inscenaci speciálně pro festivalovou premiéru, což je svého druhu výzva. Měli jste dopředu koncept, který jste realizovali až na místě?
Nebyl to první projekt, který jsme připravovali přímo pro festival, ale konkrétně v tomhle případě jsme zkoušeli už měsíc a půl v Praze a tady jsme se vše snažili specificky upravit pro konkrétní prostředí šapitó a parku, což je úplně jiná atmosféra. Projekt budeme určitě rozvíjet dál, například pro EXPO, kde vznikne klasická divadelní verze s light designem atd. Bude to inscenace, která se ještě určitě bude vyvíjet. Spolupráce s festivalem je zajímavá, protože se těšíme na specifické publikum, které tu je, což se nám potvrdilo v uplynulých letech. Joke killers není úplně typická inscenace a trochu jsme se báli, jak ji tady olomoucké publikum přijme, ale jsme úplně nadšení.
Kolikátá v pořadí je to choreograficko-režijní spolupráce SKUTRU a Adély Laštovkové-Stodolové?
Choreograficky s Adélkou pracujeme už sedm let. První výslovnou spoluprací, kdy se na projektu podílela Adéla autorsky i režijně byla Malá smrt. Joke killers je pak spíše kombinovaná spolupráce nás, herců a dalších lidí, kde se těžko říká, kdo je vlastně tím autorem.
V inscenaci jsem viděl smutný klauny, klauny, kterým nevychází jejich fóry a vtipy, jsou spíš směšní.
Souvisí to s otázkou, jak v dnešní době klaun vypadá a kdo to vlastně je. Velice rychle jsme zjistili, že to není ten, který dělá šašky, baví publikum a je nevtipnější na světě. Je to spíš lidský trapno - klauni, kteří se ocitají v trapnu života, což je vtipný, směšný a zároveň plný smutných point.
Zmínil jste EXPO. Joke killers se v Šanghaji představí 17. května. SKUTR je díky četným režiím, hostování a workshopům po Evropě už zvyklý na zahraniční publikum - přesto, je to pro vás posun nebo výzva?
Jestli mám být upřímný, tak se toho spíš děsím - protože já jsem si vždycky EXPO představoval jako výjimečnou událost, kde člověk skutečně prezentuje to nejlepší, co má. A pak najednou zjišťuji, že EXPO daleko víc propaguje ekonomiku a reklamu země. A já se té reklamy děsím, takže jsem spíš zvědavý, jak to tam vůbec bude vypadat. Na druhou stranu takový klaun mezi třiceti tisíci lidmi může být zajímavá výzva. Jsme připraveni dovézt inscenaci takovou jaká je a nechat se inspirovat, vymyslet něco na místě a posunout se tím místem dál. To bude pro nás asi větší výzva než EXPO jako takové. Jsme samozřejmě za pozvání vděční, ale přiznám se, že mám radši menší festivaly, kam lidi přijdou spíše na konkrétní představení.
Pro SKUTR to bude taková dvojnávštěva, v Šanghaji bude za Českou republiku i projekt La Putyka, na kterém jste spolupracovali. Loni obdržela Cenu Divadelních novin za inscenaci roku. La Putyka je také inspirována klauniádou, cítíte mezi touto inscenací a Joke killers nějaké pojítko?
V něčem ano. La Putyka se inspirovala novým cirkusem a dost ho tady zpopularizovala. Ne že by tady před tím nebyl, ale La Putyka se dočkala až neuvěřitelné návštěvnosti. Trochu to ale způsobilo, že lidi vnímají klauniádu jenom jako kotrmelce a salta. My jsme se spíše místo nového cirkusu a klauniády jako takové snažili vymyslet divadlo, které bude hledat jiné přístupy než jenom akrobacii a artistnost. Jsou to věci, které jsou mezi sebou propojené, je to dlouhodobý kontext nějakého přemýšlení a ty věci mezi sebou souvisí.
V poslední době se okolo SKUTRU tvoří okruh lidí, se kterými spolupracujete častěji. Je pevný soubor cesta SKUTRU?
My to nemůžeme nazývat souborem. Je to opravdu spíš nějaký okruh lidí, se kterými spolupracujeme častěji. Je zajímavé mít vedle sebe lidi jako Andrej Polák, Vojta Dyk, Jakub Prachař, Adélka Stodolová, Zuzana Stavná, Rosťa Novák a další. To jsou lidi, se kterými prostě někdy spolupracujeme a jindy ne, ale o nějakém pevném souboru se asi nedá mluvit.
V únoru mělo premiéru Kultovní představení, čeká vás režie v Polsku, v pražském Národním divadle a na podzim projekt Muži. Už víte, co bude dál?
Čeká nás spousta projektů. Z nich ale odkládáme Muže, na které se nepodařilo sehnat prostředky, na neurčito, a taky operní projekt v Národním divadlem ten snad na rok 2013. V Polsku nás do budoucna čeká víc projektů.