14.5.2010 16:58:03
/ Vojtěch Varyš, Dominika Šindelková
Potřebujeme znalce, aby si nás někdo poslechl
[Vojtěch Varyš ] Dá se začít všelijak. Třeba že Petr Marek má rád mystifikace a jednou z nich může teoreticky být i to, že učí režii na FAMU. Můžeme si myslet co chceme o proklamacích o brněnské kapele, co není z Brna, o tom, že ze šesti členů kapely jsou tři z Prahy nebo třeba o tom, že MIDI LIDI vznikli z uskupení Krásný stěhovák Gerard & Sexuální nábytek. Ona ta kapela má v sobě taky ledacos z divadelního souboru Láhor soundsystem nebo třeba Radio Ivo. Docela rád bych věděl, co je to vlastně zač to Divadlo Margaret Thatcherové, ale je možné, že zrovna s ním Petr Marek ani Prokop Holoubek nikdy nic neměli. No a šperkařka Markéta Lisá? Vláďa Menšík je prý taky jejich kamarád. Jenomže věřte jim, když se jmenují MIDI LIDI a stejně používají na propojení kabelů USB. Ať tak či onak, MIDI LIDI jsou veselá kapela, která propojuje muziku s její jevištní prezentací, inteligentní hudební tvorbu s parodií a intelektuální hrou, osekaný zpěv vtipně chytrých textů s tanečními rytmy a bombastickým monumentálním zvukem. Notebooky, klávesy a elektronické bicí, vynikající videoprojekce. Lehce fašizující zjev Petra Marka, v souvislosti i se závěrečnou ku-klux- -klanovou kostýmní epizodou, dodával hudební show jisté napětí. Eklektická, energií a hravostí nabitá hudba je prostě inteligentní zábavou pro nové tisíciletí. Retro s přídechem originality, odvozenost s lakem novosti, vtip s podtextem precizní práce. Slogany jako „nejenže tě miluju, ale navíc tě mám ještě rád“ spolu s pestrobarevným plátnem a rozjetou partou na pódiu jsou ideální náplní festivalového večera. Parkán byl plný nadšených posluchačů, které neodradil ani čím dál úpornější déšť. My jsme s kolegou Plíhalem rozjímali o kytarové hudbě Neila Younga a o kulturní dramaturgii domova důchodců Sue Ryder. Nebe se zatáhlo.
Jsme lidi, dokonce i zvukař: rozhovor se skupinou Midi-lidi
[Dominika Šindelková] Před koncertem se mi nepodařilo kapelu včas zastihnout, takže jsem si show nemohla užít ve vší opilecké parádě a zodpovědně jsem se pohupovala v dešti s minerálkou v ruce, zatímco kolem mne rozpařený dav cákal pivo a potil duši. Na rozhovor jsme se chvilku naháněli, ale nakonec jsme si s MIDI-lidma Petrem Markem, Markétou Lisou a Prokopem Holoubkem na půlhodinku zalezli do ticha kanceláře festivalové redakce. Přestože Markéta měla stále minimalistickou náladu a trošku nás rušilo hopsání nejmenovaných kolegů, kteří dnes evidentně neměli na bedrech žádnou zodpovědnost, bylo to příjemné, milé a vzali s sebou dokonce i zvukaře!
Za původní hudbu k Najbrtovu snímku Protektor jste získali ocenění Český lev, má tento akt nějaké následky na vaši další práci?
Petr: Následky to má pravděpodobně takové, že si nás všimli i lidé, kteří by si nás normálně nevšimli. Tím myslím hlavně ty, kteří se zajímají jenom o film a ne o hudbu. Také mám pocit, že na nás teď chodí o trochu víc lidí, i když nevím, jestli je to zrovna tím lvem… Ale rozhodně díky němu navazujeme další spolupráce s filmaři - teď jsme zrovna dodělali hudbu k dokumentárnímu filmu Český mír (režie Vít Klusák a Filip Remunda, pozn. red.) a připravujeme další filmovou hudbu.
Takže se vám teď nabídky hrnou jako o život?
Petr: Ne, že by se nabídky zrovna hrnuly, ale jsou…
Protektor však není jediný film, na němž se podílíte…
Petr: My jsme dlouho dělávali krátké filmy a natočili jsme jich opravdu hodně, asi přes třicet krátkých a několik dlouhých, pár jich bylo i v kinech. Teď máme čerstvě dotočený celovečerní film s pracovním názvem Nic proti ničemu, který ovšem díky tomu, že pracujeme na hudbách k cizím filmům a hudbě vlastní, tak nestíháme stříhat. Takže už přes tři roky celovečerák čeká, až bude čas na střih.
Budete navazovat na spolupráci také s Markem Najbrtem?
No ono je to takové polotajemství, ale Najbrt říkal, že příště už nebude dělat konkurz a udělá hudbu rovnou s náma, ale možná je to jenom pomluva od nějakýho jeho kamaráda, takže vlastně zatím ani nevíme…
Proč zrovna MIDI LIDI? Můžete nám přiblížit etymologii názvu kapely?
Markéta: Midi je způsob propojení počítačů, který používáme, a lidi jsme my tři. Dokonce i zvukař.
Stylově děláte elektronickou hudbu, v čem jsou MIDI LIDI v rámci žánru jedineční?
Prokop + Petr: V ničem.
Prokop: Možná jsme jediná elektronická kapela na světě, která zpívá česky.
Petr: No, ale to už taky není pravda. Svého času to bylo snad jediné překvapení, že zpíváme česky, což je vlastně docela primitivní způsob, jak být zajímavý. Je to však způsob příjemný, logický a pro lidi kupodivu překvapivý.
Mohli byste jmenovat některé z hudebních vlivů, které jsou ve vaší tvorbě patrné?
Petr: My jsme úplný žánrový mix, máme rádi kytarovky, disco i folk a vůbec všechno. Nejvíc jde asi o kapely jako Kraftwerk, Front 242 a vůbec celkově retro.
Prokop: Hlavní je, že naše inspirace vychází přirozeně z toho, v čem jsme vyrostli a co jsme poslouchali, takže si myslím, že v tom retru budeme pokračovat ještě tak do roku 1999 a pak se uvidí.
Na koncertech spolupracujete s VJs. Necháváte jim v projekcích volnou ruku, nebo do jejich obsahů nějak výrazněji zasahujete?
Petr: Spolupracujeme celkem se třemi VJs - VJ Kolouchem, Magdalenou Hrubou a Filipem Cenkem. My jim to necháváme úplně volně - myslím, že máme tak maximálně čtyřprocentní zásahy. Gay zásahy… Jako třeba, že jim řekneme, že nechceme duhové oči kočičky, protože nám to připadá morbidní, nebo že chceme někam nápis.
Prokop: S většinou jejich prací jsme maximálně spokojeni, takže nám dělají taky vizuál u alb.
Doposud jste vydali 2 alba - Čekání na robota a Hastrmans, Tatrmans & Bubáks, chystáte další?
Petr: Chystáme. Měli jsme původní nápad, že to bude velmi legrační disco deska, ale teď vůbec netušíme, kam se to ubere, protože práci na ní nám přerušily další projekty. Vůbec netušíme, co vznikne. Chceme srandovní desku s názvem Operace kindigo, ale jestli k tomu dojde…?
V Olomouci nehrajete jistě poprvé, na Konviktu už vůbec ne - s ostatními projekty jako například Radio Ivo jste poměrně častými hosty Divadla Konvikt. Mají MIDI LIDI své olomoucké publikum?
Prokop: Naše první dva koncerty v Olomouci byly naprosté fiasko. Poprvé jsme hráli asi tak pro šest lidí, podruhé možná pro dvanáct, navíc v největším olomouckém klubu AMC! Takže rozhodně ano, máme své publikum - je jich minimálně dvanáct. Ale dneska tam bylo poměrně dost lidí, takže jsme to asi konečně prolomili…
Máte tedy k Olomouci kladný citový vztah, že se sem přes neúspěchy vracíte?
Petr: Moje maminka a babička jsou z Olomouce. Já jsem si sem jezdil kupovat igráčky a učit se německy.
Prokop: A moje devadesátipětiletá teta je taky odsud.
Markéta: Nám se tady rozbilo auto.
Kde vás můžeme v následujících týdnech slyšet? Začíná festivalová sezóna a vy jistě nebudete trčet
doma.
Petr: Podívejte se na internet www.midi-lidi.cz, nebo se zeptejte Prokopa.
Prokop: Je toho kupa. Budeme hrát na festivalu Ostrovy v Praze, Pohoda, Colours of Ostrava, na Benátské noci v Malé skále, dále pak na festivalu Povaleč ve městě Váleč, v Mlékojedech, v Hustopečích na festivalu Praděda… A nejblíž třeba za týden na Flédě.
Dám-li vám prostor k tomu, abyste řekli něco, na co se vás ještě nikdy nikdo v žádném interview nezeptal a vám je to líto, co mi povíte?
Petr: To je šalamounská otázka, abyste nemusela nic vymýšlet, to není fér!
Prokop: Já bych rád, aby se mě někdo zeptal, jestli chci sto tisíc na výlet do Brazílie. To bych řekl, že jo.
Petr s Prokopem: Nikdo se nás ještě nezeptal, jestli děláme hudbu, abychom balili holky.
A odpověď?
Petr: Taky asi… (Na Prokopa) Asi taky, ne?
Zvukař: Já jo.
Prokop: Na tu hudbu, co dělá zvukař, by nikdy nikdo žádnou holku nezbalil. Leda nějakýho sado-ma- so úchyla…
Za spolupráci a odbornou konzultaci děkuji fotografu Lukáši Horkému.
MIDI LIDI jsou trojlístkem originálních muzikantů s pestrou uměleckou praxí, kteří hrají elektronickou hudbu ve svébytném stylovém mixu, doprovázenou odsekávanými zpěvy českých textů a původními videoprojekcemi. Kapela MIDI LIDI vznikla na základech projektu Krásný stěhovák Gerard & Sexuální nábytek, z něhož se vylouplo trio hudebníků Prokop Holoubek, Markéta Lisá a Petr Marek. K nim se přidala trojice videoumělců Filip Cenek, Magdalena Hrubá a Jan Šrámek, kteří vizuálně doplňují živá vystoupení. Nezaměnitelnou retro-electro hudbu MIDI LIDI charakterizují výrazné taneční rytmy, vtípky, nadhled a invence. Sami hudebníci pak svoji tvorbu popisují jako setkání Kraftwerk s Chumbawambou a existenciální elektro s lidskou tváří.