Zbývá devadesát osm roků ovocného netopýra

Za inscenací Muži ve zbrani se v Mo­ravském divadle zavřela první opona a počet premiér na Floře pomalu nespo­čítáte na prstech jedné ruky. Novému Pratchettovi na olomouckém jevišti přišli připít popremiérově culící se Varyš a Dlab. Zdrželi několik her­ců pro konkurenční videozpravodaj, tady si přiťukli, tam se zapovídali a na chvilku odchytli režiséra zbrusu nové inscenace olomoucké činohry Micha­la Zetela.

Muži ve zbrani navazují na Maška­rádu Terryho Pratchetta (premiéra 7. listopadu 2008), vaši předchozí inscenaci v Moravském divadle Olo­mouc. Obě inscenace uvádíte v rámci divadelního seriálu Sto roků ovocné­ho netopýra. Pokračujete v projektu dál? Jaké další Pratchettovy tituly můžeme očekávat?

Jako třetí díl projektu se plánova­la temná detektivka Noční hlídka, prozatím se ale tento díl odkládá na neurčito. Také jsme přemýšleli o ti­tulu Sekáč. V něm by ale musel hrát Roman Grossmann, to je fyziogno­mická podmínka inscenace.

Sto roků ovocného netopýra se na­bízí jako analogie k cyklu Sto roků kobry v brněnském divadle Husa na provázku, kde Vladimír Morávek připravil čtyřdílný projekt adaptací vybraného díla Fjodora Michajlo­viče Dostojevského.

Název Sto roků ovocného netopýra je spíše nahodilý odkaz, který vznikl víceméně náhodou, v rámci zkoušení. O hlubší vztah nebo kritický komen­tář k repertoáru či směřování divadla Husa na provázku se zde nejedná.

Muže ve zbrani vybrali v rám­ci otevřené dramaturgické volby mezi dalšími Pratchettovými ti­tuly Mort a Stráže, stráže přímo diváci. Zavařili vám?

Muži ve zbrani byli mé tajné přání, takže vše dopadlo dobře.

Vybírat mezi Pratchettovými prózami je vcelku fajnšmekrov­ská záležitost, jsou Pratchettovi fanoušci spokojeni?

V případě Maškarády mi došla spousta fandovských mailů, že to tam bylo jinak atd. Tomu se ale člověk nevyhne. Do obou projektů jsem šel s cílem vytvořit přístup­nou inscenaci pro širokou veřejnost, v tom smyslu jsme Pratchetta po­někud upravovali. V případě Mužů ve zbrani jsme ale vyšli fanouškům více vstříc.

Což souvisí s dramatizacemi Pra­tchetta. V případě olomouckých nastudování se jedná o autorské úpravy, cítíte nějaké úskalí cesty mezi literaturou a jevištěm?

Úskalí je tam mnoho. Jedno z nich je Pratchettův humor. V jeho prózách se objevuje především v obsáhlém vypravěčském komentáři, který se na jeviště převádí značně obtížně. Jeho epický záběr je velice roz­sáhlý a košatý a velmi obtížně se přesouvá do dramatického textu. In­scenace má již teď tři hodiny, což je hraniční délka. Pratchett vypráví v tolika dějových linkách, že pře­vedení na jeviště se neobejde bez ústupků vůči předloze.

Maškaráda je série o čarodějkách. Muži ve zbrani série o hlídkách. Nelákala vás například série Ne­viditelné univerzity, popřípadě spojit více Pratchettových próz dohromady?

Osobně preferuji sérii s hlídkou. Linie s čarodějkami mě až tolik neoslovuje, stejně tak je to vůbec s prvními Pratchettovými prózami. Více si vážím jeho pozdějších prací. Neviditelnou univerzitu si na jevišti dovedu představit, ale prozatím na to není soubor. Univerzita by měla být obsazena věkem čtyřicet a výš, na což v současnosti soubor Morav­ského divadla není připraven.

Lákají vás jako inscenátora jiné Pratchettovy světy, například ko­miksové, jako Dobrá znamení, která vznikla ve spoluautorství s Neilem Gaimanem?

Lákají mě různé světy, ale musím se přiznat, že nejsem nějaký zarytý fanda Pratchetta, svým způsobem je mimo moji dramaturgii. Jeho prózu vnímám jako odpočinkovou a stejně tak jsem se snažil ladit i tyto insce­nace. Je pravda, že nikde jinde bych takový projekt zrealizovat nemohl, jednak kvůli rozpočtu, jednak kvůli možnostem souboru a prostoru.

Čímž se vlastně dostáváme do Brna. Muži ve zbrani je po Maška­rádě vaše druhá režie v Moravském divadle Olomouc. Jako umělecký šéf působíte v brněnském divadle Buranteatr. Spolupráce mezi těmi­to scénami je velmi hojná, v minulé době zde režíroval Lukáš Rieger. Naopak z Moravského divadla s vá­mi pravidelně spolupracují Roman Grossmann, Mirek Ondra, Petr Jar­čevský či Ivana Plíhalová. Chápete tuto spolupráci jako trvalou? Jako spolupráci, která potrvá?

Je to jenom o těch konkrétních lidech, s Romanem a Petrem jsem začínal. Jsou to lidi, se kterými jsme zaklá­dali první Tramtarii a potom jsme se společně vrátili do Brna. Divadla jako instituce s tím až tolik společné­ho nemají, je to opravdu o konkrétních lidech.

V Brně se proslýchá, že Buranteatr končí v prostoru na Joštově 6 („na Čáře proti hodinám“). Je to prav­da? Stěhujete se?

Ano, stěhujeme se. Je to velice čerstvá informace, pár dní stará, že od září začínáme v novém prostoru. Pokraču­jeme dál a pro Buranteatr to vypadá lépe a lépe.

Michal Zetel v roce 2004 spoluzakládal olomoucké divadlo Tramtarie, poté působil jako he­rec v brněnském HaDivadle a na podzim 2005 založil v Brně nezávislé diva­dlo Buranteatr, jehož je uměleckým šéfem. Nadále spolupracuje s JAMU, kde studuje doktorandské studium a učí herectví. Na podzim 2008 nastudoval s činoherním souborem MDO divácky úspěšnou inscenaci Maš­karáda Terryho Pratchetta.

Komentáře k článku

Nový komentář