První portálovou velkodramatiku na letošním festivalovém jevišti, Euripidovu Médeiu v nastudování slovenského souboru Štátného divadla Košice, vystřídalo komornější, ale o to humornější představení královéhradeckého Divadla DNO Hamlet 1. Prince dánského s jeho (a nejen jeho) strastmi a radostmi vystřídala DAMU parta Jelení loje a tu vzápětí veselí nad uplývajícím festivalem. O tom se ale holt recenze nepíšou a tak tedy na následujících řádcích hezky zpátky (hop) pod divadelní lampy.
Hamlet bývá výzva jak pro inscenační týmy, tak pro recenzenty, a proto hned úvodem trochu přeladíme stanici na stránce tohoto veselého zpravodaje. Totiž. Hamlet 1 je záležitost poněkud odlehčeného ražení, tudíž i můj skromný komentář se bude ubírat stejným směrem (a možná už začal). Třeba by se ubíral jinudy, kdyby Jelínek byl Jelinek, ale to on není a ona právě je. Kdo tento první díl olomoucké shakespearovské trilogie Divadla DNO viděl, jistě snadno pochopí a odpustí, že se nedočká takové povahy recenze, která by zhlédnuté dílko zasvěceně poctivě zhodnotila, zařadila a rozkryla atd. atp. Ne že by nebylo co.
Představení začíná mimochodem. Z davu, který se tlačí v šapitó, vykukují dvě figury, nápadně blízko jevišti, nápadně nápadné. Jsou to Jirka Jelínek, divadelní maniak, a Bára Kubátová, studentka Katedry alternativního a loutkového divadla pražské Akademie múzických umění, pravděpodobně taky divadelní maniak. V dobrém. Ani se nesetmí a jeviště a hlediště jsou dvě docela jiné party. Na scéně stůl, na stole nic, okolo prosté svícení a Jelínkova etudka s kufry. Kubátová ladí nejvtipnější stanici v Olomouci na pouťovém rádiu (rotace písní ve vysílání našich velkých frekvencí je humor sám o sobě).
Těch několik kufrů se mi líbí. Nejenže je v nich celý DNOhamletovský svět, všechny loutky a všechny věci, které na denním světle loutky nejsou a pod čtyřma rukama jo, ale je v nich vlastně i poetika Divadla DNO, říkám si mezitím, co se hutně bavím nad tou hračičkovatostí a chytrým punkem přede mnou. DNO je divadlo, které se vejde do kufru, protože staví hlavně na herectví a jevištní přirozenosti. DNO je divadlo, které bude fungovat mezi šálami, bude fungovat venku, nasvícené, nenasvícené, v dobré akustice, ve špatné akustice, s prostornou šatnou a hezkým zrcadlem uvnitř, s malou šatnou, s malým zrcadlem, bez šatny i bez zrcadla. DNO je divadlo, které neskrývá, že je divadlo. Je to vkusný minimalismus, kde je prostor pro improvizaci, kde se nepovedené věci berou do hry a jsou z nich lusknutím prstu vtipy. Hraje se pohotově, svižně, nevázaně, potrhle, nápaditě, bystře, rozpustile, trochu vyskočilovsky a trochu buchtoaloutkovsky. Je to alternativní záležitost, ale zas tak moc taky ne. Alternativní, ale ne kontroverzní. Vzal bych na ně svoje rodiče? Vzal.
Hamlet 1 je žertovná recyklace elsinorských můr, která nestaví na Shakespearově slovním materiálu jako spíš na hře s příběhem, který je zasazován do všemožných souvislostí, často je dopovězen, často je zredukován. V žádném případě se nehraje na novátorskou interpretaci či novátorské nakládání s klasickou dramatikou, ale o to pravděpodobně královéhradecké partě nejde. Vážného (i když…) Hamleta můžete zhlédnout dnes večer v nastudování divadla Husa na provázku a režii Jana Mikuláška. DNO žvýká Shakespeara s úsměvem, dokonce nebožtíkovi Williamovi pomohou s názvy jeho věčných dramat.
První DNO na letošní Divadelní Floře mě jako diváka hutně potěšilo. U takového typu produkcí těžko mluvit o strhujícím zážitku či fenomenální události (nic ve zlém). Navíc, Hamleta 1 jsem viděl v létě na festivalu Ejhle, loutka v Žamberku (kam vás spolu se studenty KALD DAMU srdečně zvu) a jeho druhé zhlédnutí rozhodně ne- překonalo ono první. Inu…
Každopádně této recenzi rozumějte i jako pozvánce na další představení divadla DNO. Stojí to za to!
Divadlo DNO, Hradec Králové - William Shakespeare, Jiří Jelínek: Hamlet 1. Režie Jiří Jelínek, scénografie Zů Vítková, hrají Jiří Jelínek & Bára Kubátová.