Fireshow všeho druhu je dnes téměř nezbytnou součástí jakékoli větší performanční akce. Nemusí jít ani o divadelní festival, ale třeba i rockový koncert, sportovní utkání či prvomájový průvod. I na Divadelní Floru – na Horní náměstí po představení košické Médeiy – včera jedno takové přilétlo. Až od Baltického moře. Dívky si říkají Mamadoo a ohňům se věnují od roku 2004. Své fireshows údajně předvedly již více než dvěstěkrát, a to nejen doma. Jsou prvním fireshow-kabaretem v Polsku a současně prvním tamním ženským souborem, který se fireshow zabývá. Ve svých produkcích se snaží – jak tvrdí – ukázat ženskou energii ohně, diváky překvapovat, spojovat fireshow s jinými obory umění v energickou fúzi vizuálních zážitků. Mno… show to byla…
Nebyl to ale žádný avantgardní či nový kabaret, natož jakkoli avantgardní divadlo. Jen pouliční show, jež může sloužit jakémukoli smyslu a účelu. Divák sledoval nahodilou směs velmi jednoduchých výstupů čtyř lepých děv v černých sukýnkách, fialových sáčkách s malým černým kloboučkem na hlavě. Jejich technika nepřekročila základy několika klasických žonglérských ohňových disciplín – práce s kužely, maorskými poi, obručemi, tyčemi, švihadly. Čísla doprovázela moderní americká soulová, diskotéková a taneční hudba, dívky – spíše mažoretky než performerky – se různě střídaly, spartakiádně stavěly na značky, kroutily obručemi, míčky, švihadly, rukama a zadečky. Jedna dokonce vběhla s velkými kovovými kužely-pružinami na prsou, zapálila si jejich vrcholky a do rytmu hudby těmito hořícími bradavkami točila. Vrcholné číslo show! Zábava z kabaretu typu Las Vegas anebo pražské Alhambry (nevím, jestli tu v Olomouci nějaký takový kabaret je). Fireshow mažoretek? Tak lze produkci asi charakterizovat nejlíp.
Proč ale tady a z takové dálky? Jako upoutávka na festival? Proč ne. V tom případě tam ale chyběl velký festivalový plakát. Obávám se, že většina přítomných vůbec netušila, proč toto fireshow vůbec v Olomouci je. Že by sebekritika ODS, jež tam má přes den stánek?! Anebo vymítání ďábla po od- poledním vystoupení Dělnické strany sociální spravedlnosti.
Možná… Ale jako regulérní předsta- vení „nové klasiky“ – tedy ukázka nového cirkusu či nového kabaretu – určitě ne. Takový je v tomto ohledu u nás především Cirque Garuda. Tam teprve divák pocítí skutečnou, syrovou energii, sílu a krásu ohně a (nejen) ženského těla. Anebo solo performance jeho vedoucí Terezy Goergievové.
A tak nejpozoruhodnější na celé show byl existenciálně beckettovský výstup dvou opilých bezdomovců za zády diváků. Jeden dlouho tupě pochodoval, pak se zřítil a jak mrtvola ležel obličejem k zemi. Když se po dlouhém vstávání za pomoci svého přítele postavil na nohy, zůstal stát nemoha pohnout nohami. Jeho přítel se rozhlédl a vydal směrem k ohňům. S nadějí… Když rozpoznal, co se děje, pravil: To není Ježíš, to jsou panenky Marie!