Hups, hops, haps a šnaps - Richard 3 je prostě komár!

[Jana Žáčková] „Stojí to za to!“ sděluje včerejší recenze Matyáše Dlaba, která zároveň zvala i na další ze série shakespearovských variací (Hamlet 1, Romeo a Julie) Divadla DNO Richard 3 a nezbývá než konstatovat, že má pravdu a já se přidávám k pozvánce na dnešní představení Romeo a Julie a Fagi, kterým divadlo zakončí svou „novou klasiku“, zde na Divadelní Floře.
Dramaturgie divadla DNO se hlásí k práci s loutkami, hračkami, hi-technologiemi a živou hudbou a ani Richard 3 vytvořený ve spolupráci s divadlem Tichý jelen (spolupráce divadel je tak blízká, že se v současné době jejich program prolíná) a kapelou DVA není výjimkou.
Známá, ale nutná vsuvka (co kdyby) o postavě W. Shakespeara Richardu III.: je to zlosyn, největší zákeřná postava v dějinách dramatu, ztělesněné zlo, zrůda tělem i duší. Shakespeare vytvořil příběh o vzestupu, vrcholné moci a pádu jednoho krále. Jednoduše řečeno – žádná legrace. To naštěstí nemůžeme prohlásit o variaci Richard 3. Jiří Jelínek, režisér, zároveň i představitel Richarda 3, jde stručně po příběhu, nikoliv po Shakespearově textu. Díky okleštění na základní situace – představení postavy, vyvraždění bratrů a krále, vladaření a smrt – se zvětšuje prostor pro situační komiku a slovní humor. Příběh zpracován formou divadla na divadle je živě doprovázen kapelou DVA, Bárou Kratochvílovou a Janem Kratochvílem. Díky neustálému střídání hudebních smyček, vokálních doprovodů, hry na kytaru a klarinet, máte dojem, jako byste sledovali online natáčení soundtracku k nově připravovanému „holywoodskému“ sci-fi. Napětí, sentiment a VESMÍR!

DNO akcentuje u Richarda především zrůdnost postavy – neustále se zvětšující hrb. Dále brutální schopnost nelidské přetvářky – například pokaždé, kdy zavraždí nějakou z postav, prohlásí ve všech možných variacích: „Je to tak smutné, jako když voláte mami, mami, a přijde táta!“ nebo „Je to tak smutné, jako když vypustíte gumovou kačenku z vany na širé moře!“ – a jeho vnitřní zakomplexovanost – „Tak já jsem pro tebe nic mami, ach!“ a matku zavraždí. Richard 3 je prostě komár, figurka toužící po krvi a moci, čím více krve, tím větší hrb. Zatímco ostatní postavy jsou koncipovány víceméně jako loutky odrážející člověka, on je zosobněný komár připevněný na ruce Jiřího Jelínka (co na tom, že po krvi jdou jen samičky, inu že by?).
Vzestup moci, jeho vrchol a pád je zpodoben pomocí ptačích klícek, jež jsou po jednotlivých Richardových vraždách stavěny na sebe. Až na samotném vrcholu (tedy závěr Shakespearova dramatu – bitva u Bosworthu a zjevení Richardem zavražděných postav, jež Richarda proklínají a Richmondovi přejí vítězství) Richard 3 zjistí, že si celé království vyvraždil a danou „klimbající“ situaci neustojí bez záchrany (nutno zmínit, že ani v tomto provedení nelituje) a zažije svůj pád doslova a do písmene.
Jirku Jelínka při hereckých akcích doprovází Zů Vítková, která se u mě nejvíce zapsala rozehráním postavy matky. Její herecky naivní výraz v kombinaci s třepajícím se hlasem a loutka uklízející klícku miniaturní prachovkou, kdy úklid je pro ni na prvním místě, z ničeho nic zahlásí: „Představ si, že sousedka, měla špinavou rohožku! No, tak to by mě zabilo!“ Stejně jako se zapíše do paměti patetické rozehrávání úmrtí jedné z postav ztvárněných Jirkou Jelínkem, který neváhá hledat divadelní osvětlení, aby jeho smrt mohla být prožita tak akorát pro dané představení.
V průběhu představení pokaždé, když Zů Vítková vyměňuje Jirkovi Jelínkovi černou rukavici s větším hrbem, nafoukne herečka červený balónek, který při úmrtí a doslovném pádu Richarda jen tak vypustí do prostoru – aneb moc a nabubřelost člověka se nafoukla, aby zákonitě splaskla.
Richard 3 je výborná, nápaditá a zkratkovitá kreace, která se Shakespearem nemá skoro nic společného, v podstatě ani ten název, Richard III. a Richard 3, není společný, avšak můžete se u ní výborně pobavit. A opět se vrátím k citovanému Matyáši Dlabovi. Nejen, že bych na to vzala své rodiče, ale i děti. Richard 3 je jednoduše dělán tak, že může oslovit každého diváka, a to i v té vzdálené Africe, kde kvůli písňovému projevu divadla DNO prý rozmlátili židli.

[Matyáš Dlab] Jsme za půlkou festivalu, zároveň jsme za půlkou návštěvy královéhradecké party DNO, která se v Olomouci dohromady uvede třemi představeními (těžko říct, kde mají tři představení půlku, ale dvě ze tří jsou pryč, tak je to jasný). V sobotu jste měli možnost zhlédnout jejich Hamleta 1, včera Richarda 3 a dnes večer se můžete před psím počasím schovat do šapitó na představení Romeo, Julie a Fagi. Komu takové počasí nevadí a je zároveň dobrodružné povahy, může zajít na konkurenční program našeho festivalu v podobě koncertu Davida Spilky na Horním náměstí. Ale prošvihnete Vojcka. Chvilku po děkovačce jsem vyzpovídal režiséra a herce Richarda 3 Jirku Jelínka.

Vedle parafrází Shakespeara pod Divadlem DNO jsi v Huse na provázku režíroval Shakespyré - commedia plná omylů. Nestává se z tebe pomalu shakespearolog?
Ne.

A co tě na parafrázích baví?
Baví mě, že jsou ty věci v dobrém slova smyslu profláknutý. Když si někde uděláš drobnou srandu, tak to lidi poznají. Taky mě baví, že příběh tady jde říct ve dvou větách. A to u Shakespeara jde skoro vždycky, což považuji za geniální. Z parafrází jsme vedle Shakespeara třeba dělali Cyrana.

Váš Richard je velice volná parafráze, u Hamleta jste se drželi předlohy ve větší míře. Jak to bude zítra u Romea a Julie?
Zítra to bude hodně improvizovaný a hodně divoký kabaret, možná to bude z Romea a Julie pět minut, možná třicet. V příští sezoně ale plánujeme s Jirkou Knihou představení podle scéná- ře, který jsem napsal a který z Romea a Julie vychází opravdu. Představení se bude jmenovat Romeo, Julie a já, nebo Láska potrvá, ještě nevím.

Vedle parafrází taky děláte autorské kusy. Na loutkovém festivalu v Žamberku jsem viděl Kuře (Krize umělce řešícího existenci), pár dní potom jste premiérovali Cirkus Moskva. Máte teď v plánu něco autorského?
Autorské kusy jsou v našem případě relativní. Třeba Cirkus Moskva je z části inspirovaný románem Mistr a Markétka od Bulgakova. Kuře je zase inspirované komiksem Marjane Satrapiové. Teď mě nejvíc baví Fagi. Za tři dny máme premiéru inscenace Fagi útočí, kterou připravujeme s Martinem Kašperským z kapely Květy. V září chceme dělat kus o Ježíšovi. Má se to odehrávat v hospodě a má se to jmenovat Hospodin.

Mohl bys nějak představit Fagi?
Fagi je holčička, která kreslí komiksy ze svého života. Jednou se objevila na slavném Facebooku a mě to hrozně oslovilo. Zaujal mě její humor, který je DNU velice blízký, je hodně slovní, bláznivý a divoký. Tak mě to oslovilo, až jsem oslovil ji s tím, jestli můžeme její komiksy převést na divadlo. Tak vznikl kabaret Svět podle Fagi. Z komiksů vycházíme autorsky, třeba jako se Shakespearem. Hrajeme si s ní - co by dělala Fagi, kdyby mluvila s Václavem Havlem atd. Někdy je to třeba tak, že mi pošle půl věty a my z toho potom uděláme představení.

Skoro na každém kusu DNA spolupracuješ s někým jiným. Plánujete soubor nějak usadit, profesionalizovat?
My jsme měli možnost se profesionalizovat před pěti, šesti lety, ale nestalo se to. V té době se DNO trochu rozprchlo, ale my jsme se vlastně nikdy nezaložili a nikdy nerozpustili. Díku tomu ale například vznikla skupina DVA, protože Honza s Bárou by jinak hráli s námi a neměli by čas na kapelu. Tak to bylo vždycky, protože jsme byli všichni z Hradce, a teď jsme každý v jiném koutě republiky.

Kolik lidí už prošlo DNEM za deset let?
To se právě přesně neví. My jsme si na začátku řekli, že nebudeme určovat, kdo je a kdo není členem. Člen je každý, kdo si s námi aspoň jednou zahraje. Teď jsem čtyři roky režíroval v Huse na provázku a dá se říct, že to taky bylo DNO. Jen o tom nevěděli.

Z Husy na Provázku jsi odešel minulý rok, teď jsi režíroval v Minoru v Praze. Plánuješ zase stálé angažmá?
Neplánuju. Moc by mě ale bavilo zase v Huse něco udělat. Režíroval jsem teď i v HaDivadle v Brně a práce v pražském Minoru mě taky nadchla.

Olomouc je první zastávka Richarda 3 od hostovačky na ostrově Reunion. Jak jste se tam dostali?
Reunion je ostrov vedle Madagaskaru. Dostali jsme se tam přes Lucku Němečkovou, což je mimochodem žena Vladimíra Hulce, pššt... Potřebovala divadlo, kde nejsou víc jak čtyři lidi, kulisy nesmí vážit víc jak dvacet kilo, a které bude zároveň koncert, pohádka pro děti i představení pro dospělé.

To jste přesně vy.
Vlastně jsme zjistili, že v Čechách je strašně málo takových divadel. Klidně tam mohla jet třeba Husa, ale nevešla se do parametrů.

Komentáře k článku

Nový komentář