V úvodu kvapně shořená sirka a pak vyhořelý humor…
 

[Jana Žáčková] Závěrečným představením Divadla DNO na Floře, po Hamletovi 1 a Richardu 3, byla kombinace dvou inscenací Romeo a Julie a Fagi. Zatímco Romeo a Julie byli hned v úvodu zastoupeni dvěma sirkami, které doslova vzplanuly žárem zvaný láska a tím variace na Shakespeara skončila, Fagi byla hlavním předmětem celého představení. Ačkoliv se v anotaci uvádí, že se díla prolínají, není tomu tak. Jak prohlásil při představení i Jirka Jelínek, že oni sice variovat Romea a Julii v průběhu Fagi budou, ale nepůjde to nejspíš poznat. Nešlo.
Třináctiletá holčička z webu facebook.com, podle Jirky Jelínka a Michala Daleckého skutečná, bojuje se světem, vlastními šílenými rodiči a duchem dospělosti Spejblem. V tomto případě asi záměrně bez Hurvínka, jenž není ještě dost zralý, aby mohl Fagi sdělovat, co za dospělé chování považovat máme a co ne. Fagi jednoduše sleduje a komentuje svět okolo sebe prostřednictvím Facebooku a DNO si její komentáře vzalo za inspiraci pro svou dada show prokládanou písněmi založených na slovních hříčkách a absurdnosti slov – „čtyři láhve sektu, založím si sektu“. Aneb citováno z představení: „Toto není píseň, to je názor!“ Takže aby bylo jasno, toto není recenze, to je názor.
V kterékoliv době je vyžadováno po umění aby bylo aktuální. Současné téma předkládají i oba výše zmiňovaní tvůrci Fagi. Facebook je šíleným fenoménem dnešní doby. I já zde mám svůj profil, kde občas zveřejním nějaké to traumíčko: „Jana Žáčková si jde konstruktivně rozvrhnout život... kua... a beze zmatků laskavě... ty vole... no mi ho teda vyndej jestli to zvládnu, ten život se sám prostě neudělá!“ nebo „a chčije a chčije a chčije“.
Otázkou zůstává, zda-li to někoho zajímá? A pokud ano, v jakém smyslu. Problém představení nespočívá v touze po aktuálnosti, ale v podstatě svéráznosti komiky, u které nelze rozpoznat zda jde jen o humor, nebo o Fagi, či stále zdůrazňované morální ponaučení. To vede Jelínka i Daleckého k zauzlení se v plytkém humoru, který se po shlédnutí jiných produkcí Divadla DNO zdá nedůmyslným, až povrchním. Ačkoliv se jim místy podaří zasáhnout střed mé bránice, „zásah“ nedokáže vynahradit dojem z celkového konceptu rozloženého do jednotlivých příběhů o Fagi, ze které se snaží DNO vytvořit další fenomén. Po představení si totiž můžete zakoupit placky s Fagi nebo pohledy s krátkými komiksy z internetového života Fagi.
Divadlo DNO bylo opět věrno své dramaturgické koncepci hry s loutkami a hračkami, kdy jsme měli možnost vidět na scéně v různých variacích postav jakési vodníky, barbíny, postavičku z Pokémona, Spejbla, toaletní papír, opice ve všech možných velikostech a v neposlední řadě papírovou Fagi na špejli. Jirka Jelínek i Michal Dalecký dokázali v nastavené „šou“, že jsou sice zkušení improvizátoři, ale stejně jako je teď nestálé počasí, tak stejně nestálá byla i úroveň humoru a rytmu inscenace.
Na závěr si dovolím citovat, jak jinak než z webu Fagi Comiksové: „Umění. Umění. Umění. Copak to nikdo nezastaví? Jedině Tom Stop-art. Jsem Fagi. Aneb humore, humore, humore, copak tě nelze variovat? Snad jedině Vtip-c-tnost. Jsem asi zklamaný divák.
 

Divadlo DNO poněkud po třetí

[Matyáš Dlab] DNO je rekordman letošního Festivalového zpravodaje. Prohrálo se k jednomu rozhovoru a dvěma pochvalným recenzím, ke kterým se připojuje třetí, taky pochvalná, ale třetím představením královéhradeckého souboru už trochu nepřekvapená. Divadlo DNO dnes zakončilo svou třídenní návštěvu v Olomouci představením Romeo, Julie a Fagi. Michal Dalecký a Jirka Jelínek odjíždí s Fagi do Brna, zahrát na FSS, a vy, návštěvníci Divadelní Flory, kteří jste žertovné vylomeniny Jelínka a spol. zhlédli, můžete jejich shakespearovský opus podtrhnout a sečíst tlustým fixem. Třeba po okrajích této stránky nebo jenom tak, v hlavě, například v přestávkách úterního programu.
Po třetí na jevišti duo herců (s parádní výjimkou kapely DVA v Richardovi 3), po třetí pohotoví hráči, po třetí rozverně divoká loutkohra, po třetí se šapitó vřele baví, po třetí na jeho střechu prší a diváci foukají do květnového grogu, po třetí se hraje divadlo, které skvěle komunikuje s hledištěm, po třetí se hraje bystře a svižně, po třetí velkolepý minimalismus, po třetí se hraje herecké divadlo, po třetí děkovačka a podle mého soudu po třetí nadšení diváci. Jestli se doteď objevila slova po třetí vícekrát, tak je to proto, že ve mně představení Romeo, Julie a Fagi právě pocit jakéhosi po třetí vyvolalo - navzdory tomu, že se dnešní večer DNO ukázalo s trochu jinou produkcí. Včera a předevčírem jsem zhlédl více méně fixované tvary, které osobitým DNOstylem parafrázují chvalně známou předlohu. Romeo, Julie a Fagi je záležitost rozvolněného a rozmáchlého kabaretního ražení. Ve včerejším rozhovoru Jirka Jelínek slíbil, že odehrají poloimprovizovaný a divoký kus. A co slíbil, to splnil. Kolik v něm bude Shakespeara si tipnul na možná pět
a možná třicet minut. Trefil se v první možnosti. Z Romea a Julie očima komiksové hrdinky zbyly jen ty oči,
které se ve finále dívaly úplně jinam, do skromnějších vod. Veronská story se dostala pouze do úvodní scénky
se sirkami, do scénky útlé, ale vtipné. Zbytek představení jsem koukal do zapráskaně dětského pokojíčku dospělé, černobílé slečny Fagi. Jelínek a Dalecký představili Fagi v několika kabaretních číslech, v jakýchsi jevištních stripech. Fagi nemá problém. Vy máte problém. Několik dalších postaviček z animovaného hračkářství divadla DNO taky. Jednotlivé epizodky jsou dělené autorskými písněmi, které někdy nadcházející číslo tematicky uvedou, jinde ne. Fagi se ze všech peripetií nakonec dostane, komiksoví hrdinové a hrdinky jsou nesmrtelní.
Oproti minulým představením DNA nestavěl dnešní kus na parafrázi, která sama o sobě vyžaduje ustálenější tvar.
Naopak zde dostala větší prostor improvizace, která někde klapala a jinde neklapala. Měl jsem pocit, že Michal Dalecký musel Jirku Jelínka trochu dobíhat, možná proto mi přišlo, že hrál místy trochu okatě, hlavně s kytarou. DNO si rozverně hrálo se slovy („Jů, lije“, „Pohled je za pět korun jsme levnější než program z Vinohrad – máme strop-nízký“ atd.), všechno neživé od plyšáků po bezhlavé panáčky ožilo, hrálo se všude možně a všemožně, v poloze, která Divadlu
DNO sluší.
Celkový dojem je pro mě DNO standard, i když dneska vcelku natahovaný a okoukaný, standard, který spíše zabodoval u fanoušků. Pokud jste se nestihli s Fagi seznámit osobně, doporučuji vám jiný z kabaretů jako Svět podle Fagi či Fagi útočí. Případně její facebook. 

Komentáře k článku

Nový komentář