V klubu se za bílého dne podávala Slivovice
V loňském roce sesazený umělecký šéf Městského divadla ve Zlíně Dodo Gombár dal této scéně nezaměnitelnou tvář především pronikavou koncepcí pro Velký sál, díky níž divadlo zažilo jedny ze svých nejlepších let v novodobé historii. Maximálním nasazením se mu podařilo alespoň pootočit kormidlem tohoto poněkud těžkopádného divadelního kolosu, je však pravda, že už nebylo v jeho silách využít veškerý potenciál rozlehlé budovy.
To vedle Studia Z platilo také pro Divadélko v klubu, jež Dodo Gombár zamýšlel v souladu s duchem tohoto prostoru formovat jako komorní hudební scénu postavenou na šansonu a osobité písňové tvorbě. V pozadí této snahy byl pokus o rehabilitaci Divadélka, které svým uspořádáním přespříliš svádí k prvoplánově podbízivému hraní mezi stolky, jakési nemotorné nápodobě velkého kabaretu. Vrcholem tohoto úsilí byla bezesporu autorská inscenace Zlodějek (2008), u níž lze jen želet, že se minula s festivalem Setkání-Stretnutie.
Další projekty zapadající do linie křehké hudební scény (Vánoční hra, Divadelní sen) zůstaly bohužel už jen na papíře. Jakýmsi jejím pozůstatkem je však inscenace Jakuba Nvoty Srdce krásné, slivovice plné, kterou měl festivalový divák příležitost vidět v rámci včerejšího off programu.
Jakub Nvota je zkušený mladý umělec, který se již zdárně popasoval s autorskou tvorbou a jenž se pravidelně věnuje pouličnímu divadlu (o obém se festivalový divák mohl přesvědčit předloni: viz Dekameron a Othello aneb Škrtič benátský). To jsou dobré předpoklady ke klubové kabaretní inscenaci, k nimž ve Slivovici přidal ještě textařský talent. Zhudebnění textů se citlivě ujal David Rotter, který se s jistotou pohybuje mezi křehkým šansonem (Píseň Magdalény, Až), valčíkem (Protestsong), polkou (Rozchod) i rokenrolem (Poslední vtip). Autor hudby také kabaret osobně na klavír doprovází.
Hrdinou příběhu je textař Vojtěch, momentálně se nalézající v tvůrčí i životní krizi, v níž je mu věrným průvodcem jeho alter ego Karel. Zdeněk Lambor představuje Vojtěcha jako nesebevědomého outsidera a skeptika, jenž se naštěstí ještě nechává vyburcovat svým vnitřním hlasem Karlem. Zkušený Pavel Leicman v této roli přesvědčuje o svém talentu komika jemného gesta. Ústřední dvojici pěkně doplňují v rolích byvších partnerek Romana Julinová, Tamara Komínková a Petra Domžalová.
Srdce krásné, slivovice plné není ovšem inscenací bez vad. Má především dost pomalý rozjezd, což lze přičítat tomu, že první ze sedmi nebo osmi písní zazní až před půlí. Rovněž účast vedlejších figur (rozčilený divák s manželkou, malíř) je v kontextu celku nadbytečná. Přes tyto nedostatky nezpůsobí klubová Slivovice festivalovým divákům bolení hlavy, nýbrž celkem milé povyražení.
Městské divadlo Zlín (Divadélko v klubu): Jakub Nvota: Srdce krásné, slivovice plné. Hudba David Rotter, hudební nastudování Richard Dvořák a David Rotter. Námět, scénář a texty písní Jakub Nvota. Premiéra 20. prosince 2009.