„Každý chlapík z Brenpartije nic nedělá, enem pije“

Když obchodní zástupce společnosti Baťa přinese na jeviště plnou náruč krabic s vycházkovou obuví a jedna z postav prohlásí, „ale stejně, u Bati stěžovat se vyplatí”, zlínské publikum se pochvalně směje dobře padnoucímu vtipu. Aktualizace ani snaha zavděčit se publiku ovšem v případě ostravské Brenpartije není vůbec zapotřebí - naopak je s podivem, jak taková konkrétně lokalizovaná inscenace vycházející ze specifických poměrů proletářské Ostravy třicátých let dokázala oslovit a získat si festivalové diváky, soudě aspoň podle dlouhotrvajícího závěrečného potlesku.

V inscenaci, kterou do Zlína přivezlo ostravské divadlo Aréna, se tematizují osudy komunity bezdomovců, jejíž členové na struskových haldách ve čtvrti Habrůvka zápasí o přežití, ale především hledají lásku a s ní aspoň malý kousek štestí, které se snad povaluje někde mezi hromadami odhozeného harampádí. Dramaturg Tomáš Vůjtek komponuje text jako mnohohlasou píseň, nejspíš spirituál, ve které příběh každé z ostře vykreslených postav tvoří svébytnou linii, aby všechny dohromady složily působivý obraz života Svobodné obce Halda.

Osudy všech ejích „občanů“ propojuje postava „zubaté Barbory“ (Tereza Cisovská), ženy v červeném kroji s výrazným nalíčením a ocelovými zuby a là Marylin Manson, která funguje nejen jako zpřítomnění smrti nebo patronky-opatrovnice horníků, ale v duchu mansonovské poetiky také coby destruktivní princip, který víc než cokoli jiného ovládá životy těchto „prosťáčků božích“. Přestože chlastají skoro o život, válejí se s holkama a kradou, zdá se nakonec (ve scéně připodobnění starosty Haldy ke svatému Petrovi), že mají k bohu blíž než spořádaní občané, kteří na ně hledí v lepším případě jako na výstřední kuriozitu (strážník v podání René Šmotka).

Vedle precizně vystavěné textové složky (částečně veršované ostravské nářečí a z něj pramenící osobitý humor) jsou největší oporou inscenace bez výjimky do detailu propracované herecké výkony, které každou postavu charakterizují specifickým odstíněním mluvy i pohybového rejstříku. Stejná propracovanost a smysl pro detail jsou patrné i v realizaci scény a kostýmů (Marta Roszkopfová) a ve výběru hudby. Brenpartije je zkrátka precizní v každém detailu.

Komentáře k článku

Nový komentář