Psát úvodníky je krásné. Téměř každýden dostanete příležitost podělit se se čtenáři o nějakou svoji myšlenku, popřípadě si trochu stylisticky zaexhibovat.Když už tu příležitost ale dostáváte skoro deset dní, pomalu přichází krize. Po ruce žádné redakční drama, drby jsem včera nesbíral a když přemýšlím od čeho bych se mohl odpíchnout, napadne mě v poslední chvíli před uzávěrkou ten všudypřítomný déšť. Uznávám, že to není nic moc, ale na druhou stranu jde po festivalovém mottu o nejvýraznější leitmotiv letošní Divadelní Flory, která by klidně mohla být překřtěna na klasiku mokrou.

Na Wikipedii jsem se v rubrice nazvané „kulturní aspekty deště“ dočetl, že v mírných oblastech západního světa je déšť spojován se smutnými, splínovými a negativně laděnými významy a náladami. V suchých oblastech je naopak vítán s radostí. Zajímavé…

Na Hané bude odteď déšť asi spojován s divadlem. Pokud však taky tíhnete ke splínu, přijďte ho zahnat na některé z festivalových míst. V Moravském divadle se představí svébytná a hororově laděná inscenace Máchových Cikánů v režii J. A. Pitínského. V šapitó pak večer vystoupí pražské Divadlo Vosto5 se svou nejnovější inscenací Teatromat. Pokud do šapitó dorazíte i přes všechny nástrahy vodních živlů, budete mít jedinečnou příležitost stát se hybateli divadelního dění a spolutvůrci předváděného. Inscenace se totiž inspirovala slavným Kinoautomatem, diváci tak budou sami určovat další vývoj příběhu mladé dívky Aleny, která se vydá hledat štěstí do velkoměsta. Já půjdu pomalu také.
 

Komentáře k článku

Nový komentář