Nomen omen aneb bábelské zmatení
Jak už bylo několikrát napsáno, jednu z výrazných linií letošního festivalu Setkání-Stretnutie tvoří inscenace inspirované regionálním prostředím a jeho fenomény společenskými, literárními (Brenpartija, Bezruč?!), současnými (Jaromír Jágr, Kladeňák) i historickými (Bábel). S posledně jmenovanou inscenací se včera dopoledne představilo Divadlo F. X. Šaldy z Liberce.
Bábel je dramatizací stejnojmenného románu pozapomenutého ruralisty Františka Křeliny, v němž se osud rodiny českého podještědského hospodáře Jakuba Bábela prolíná s dramatickou situací jazykově a národnostně smíšeného Liberecka v zimě a předjaří roku 1938, tedy v týdnech, kdy bylo sebevědomí sudetoněmeckých nacistů posíleno anšlusem Rakouska. Z odstupu mnoha desítek let se může tehdejší situace jevit přehledně – zde demokratičtí Češi, tam nacismem opojení Němci. Křelina však nabízí plastický obraz, v němž je zjevné, že po staletí rostlý a promísený český a německý živel nelze pregnantně oddělit a že obě národnostní skupiny zdaleka nejsou názorově monolitní: jen různost Bábelových synů kolísá od komunismu k fašismu. Samo příjmení Bábel, tedy synonymum Babylonu s jeho zmatením jazyků, je v tomto ohledu výmluvné. Bohužel v právě tak zmateném duchu se nese i liberecká inscenace, kde je téměř vše špatně.
Vít Vencl, dramatizátor a režisér v jedné osobě, postavil inscenaci jako detektivku, v níž hlavní dějovou linku představuje vyšetřování vražedného útoku na Jakuba Bábela. Tato linka je obohacena více či méně rozvinutým rozehráním výslechů jednotlivých aktérů případu. Problémů, které zvolený princip přináší, je několik. Z dramaturgického hlediska je tok vyprávění zahlcen množstvím faktografických údajů, jmen a lokalit, ve kterých se divák snadno ztrácí. Zmatku napomáhá i fakt, že o událostech a dějích se povětšinou jen staticky mluví, místo aby se scénicky rozehrály. Výsledkem jsou pak zaumné dialogy typu: „Ona myslela bratra, ne Brůdra.“ „A přišla se pak rozloučit se svým bratrem? „Ne, s otcem“, atd.
Podobně je na tom režie, která si v aranžmá vystačí jen s přibližnou ilustrací slova a mnohdy nezřetelně odlišuje hlavní dějovou linku od retrospektivních vstupů. Scéna je neustále zalidněná množstvím figur, které, nejednají-li, povětšině jen bezradně postávají. Některé situace jsou zaranžovány tak toporně (zatýkání henleinovce Konráda Prokopa), že vyvolaly v obecenstvu nechtěný smích.
Je to škoda. Dramaturgie libereckého divadla zaslouží uznání za volbu titulu, který dobře zapadá do festivalového kontextu. Ale co je to platné, když na výslednou realizaci se při nejlepší vůli nedá dívat.
Divadlo F. X. Šaldy Liberec – František Křelina: Bábel. Režie Vít Vencl, scéna Michal Syrový, kostýmy Dana Hávová, hudba Tomáš Alferi, dramaturgie Martin Urban. Premiéra 4. prosince 2009.