Čtyři slovenské Virginie v izbe vlastní rozpolcenosti

V tikotu Hodin Stephena Daldryho tři ženské představitelky – Virginie Woolfová, Laura Brownová a Clarissa Vaughnová – odpočítávají minuty svého života v dilematu emancipovanosti a submisivního přijetí očekávané ženské úlohy manželky matky. Ve slovenské lyricko-snové inscenaci si šepkají čtyři slovenské spisovatelky, jež v životě bojovaly s konvencemi společnosti a touhou po budování vlastní kariéry.

Koncept inscenace slovenského komorného divadla v Martině vystavěli tvůrci Kamil Žiška a Zuzana Palenčíková na příbězích spisovatelek Hany Gregorové, Ĺudmily Podjavorinské, Eleny Maróthy-Šoltésové a Terézie Vansové. V čisté minimalistické scéně (postel, židle) sestavují obrazy svých životů (monologická vyprávění), které determinovaly jejich pohled na svět. Čtyři ženy v bílém (Naďa Jelušová, Ĺubomíra Krkošková, Jana Ol´hová, Eva Gašparová) sestavují vizuálně prosté, zároveň však velmi působivé scény (kontrast bílé s černými stěnami); proměnlivá barva nasvíceného pravého zadního výklenku (fialová, zelená) opticky dokresluje scénu a vytváří podmanivou atmosféru. Ženy se dooblékají do nadýchaných šatů z doby právě výše zmiňované Virginie Woolfové v bočních výklencích, každá tak symbolicky vychází z pomyslně odlišného zázemí; při setkání na středu scény se však jejich osudy propojují a ženy souzní ve stejných dilematech. Jimi milované knihy (symbolicky umístěné na regálu ve středu zadní stěny) mají/musejí? vyměnit za praní, šití a mytí nádobí. V záležitostech ženských samozřejmostí se nevinně ptají samy sebe: Čo variť? Ako variť? Variť?

Autoři inscenace poeticky prezentují dilemata žen v otázce vzdělanosti, která je jim spíše překážkou, plození dětí (v lyrické scéně úmrtí dítěte, které zastupuje na věšáku malá mokrá dětská košilka, z níž padají kapky vody), v touze po emancipaci jako něčeho negativního („feminismus rovná se maskulinismus“) či otázce vzdání se vlastního talentu (talent jako chorobný stav duševní). Inscenace končí odchodem žen, které si zouvají boty a symbolicky odkazují k Mojžíšově vyzutí bot – tedy obnažení, nahotě a pokoře. Odpočinková inscenace ve středečním odpoledni nastínila mnohá témata, k nimž se později vrací také Janka Ryšánek Schmiedtová v inscenaci Fridy Kahlo.

Komentáře k článku

Nový komentář