Rozpolcená osamocenost

Vášeň i láska, slabost i nezkrotnost, něžnost i nezranitelnost, vzpurnost i ponížení, lež i pravda, nejlepší kamarádky i největší nepřátelé. Fridy Kahlo. Avšak ve skutečnosti tyto ženy nejsou tak rozdílné. Nejsou, a ani nemohou. Dvě rádoby odlišné osoby s dvojími pohledy, názory i postoji, ale jediná bytost, v níž se tyto osoby a vlastnosti spojují. Frida Kahlo.

Zdvojená postava mexické malířky jakoby vystupovala z jednoho z jejích autoportrétů ztvárněná s citlivostí i krutostí snoubící se v podání obou hereček (Eva Daňková, Tamara Komínková). Dvojrole vytváří v inscenaci kontrast a zajišťuje jí nepřetržité napětí a spád.

Režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová vedle sebe s lehkostí klade tragické situace, které vyvažuje vtipem. Hořké, neveselé vzpomínky na dětství, potrat citlivě zpodobený plyšovou panenkou, hledání nenaplněných nadějí v milencích a milenkách a jejich opouštění, nepřetržité dozírání přejídajícího se manžela, téma zranění zapříčiňujícího Fridin vnější i vnitřní rozklad. To vše ve spojení s osobitým sarkasmem a ironií k sobě samé i okolí. Nespokojenost, potřeba upravovat si identitu, popírání sebe samé vede k nutnosti úniků. Touha po změně přivádějící Fridu až ke krajnostem (strhání kulis), vzbuzuje dojemnou lítost, volání po záchraně ve spojení s Fridinou ohromnou silou nemůže nechat nikoho chladným.

Latinskoamerická hudba skupiny Los Perdidos probouzí v postavách nesmírnou energii, vášnivě tančí a v tranzech se milují.

Tři mosty na scéně sbližují i vzdalují, rozdělují i slučují. Jsou možností úniku i střetnutí, vždyť jinudy, než přes ně se ani přejít nedá, což vytváří stísněnost prostoru a zapříčiňuje neustálé srážky. Malý prázdný rám obrazu se promítá na zem a je stále „vymalováván“ samotnou Fridou a jejím životem.

Jedna bytost, dvě herečky, jeden puget.

Komentáře k článku

Nový komentář