Hudební recenze ve formě redakčního dramatu v šesti obrazech a třech mezihrách

Obraz I.

Šéfredaktor: Nenapsal bys recenzi na ten koncert?
Redaktor: Víš, že Olomouc je město, v němž jednou zvolili králem majálesu Václava Klause?

Intermezzo

APSE je rocková partička ze Spojených států severoamerických, co první večer bez dešťů přijela potěšit olomoucké publikum Flory. Šest chlápků, dvě kytary, basa, bicí a místy až dvoje klávesy.

Obraz II.

Hulec se vrátil do Woodstocku.

Obraz III.

Někdo přijde a cituje z Divadelních novin: Truchlivě fekální produkce.

Intermezzo II.

Dub s ambientními prvky. Ne Petr Dub z Bezručů, ale hudební žánr, dub. S prvky, ambientními. Ten zpěvák má podivuhodně vysoký hlas. Vlastně zní spíš jako žena. Jak že se jmenuje? Jo, Robert Toher.

Obraz IV.

Kritik 1 řve: Ale zároveň si kladu otázku, jakou tloušťku má plech, jímž jest vystlán jeho žaludek.

Obraz V.
Jan Tamáš: Co to čteš?
Foma Poezdovič Blagoff: Masarykův lid – čtvrtletník nezávislého diskusního klubu Milady Horákové.

Intermezzo III.

Pomalé i rychlé songy, někdy klidnější, jindy naléhavější, bubeník do toho buší, občas se ozvou pozoruhodné klávesy, ale jinak spíš syrový, přímočarý zvuk, bez ozdůbek a kudrdlinek či sól. Výrazný zpěv a celkově posmutnělá, melancholická nálada. Možná jsou to nějaké spodní proudy, protože texty moc neposlouchám, padá na mě tíseň. Hezky hrajou.

Obraz VI.

Cizí opilý muž leží.

Opona.

Komentáře k článku

Nový komentář