Zazděná/Mauerschau

Pohled do historie je jako škrábat se v nezhojených ranách. Divadlo Letí se do ne vždy vděčného a příjemného objevování minulosti pustilo odvážně. Vytvořilo erudovaný inscenační tým, jenž měl hlouběji probádat téma česko-německých vztahů. Mladá dramatička Barbora Vaculová se inspirovala autentickými příběhy účinkujících a pro režii byly záměrně vybrány zástupkyně obou ostře sledovaných národů – za Česko Martina Schlegelová a za Německo Suzanne Chrudina.

Samotná hra začíná zběsile – trojice dobrovolných hasiček zápasí s hadicí, aby uhasily oheň vypuknuvší na česko-německém hraničním přechodu. Hořet začalo shodou okolností na Dušičky, kdy se mrtví navracejí ke svým bližním. Ze zašlých časů se vynořuje průvodkyně dějem Eva Zach (Claudia Schwartz). Všechny přítomné bere ihned na výlet do minulosti. Nastupujeme do fiktivního autobusu, jenž zastavuje v nejvýznamnějších uzlech naší historie. Postupně se tak ocitáme v letech 1939, 1968 a 1989. V prvém případě je akcentován problém smíšených manželství v protektorátních poměrech; ve druhém se ocitáme na mravně rozvolněném mezinárodním hudebním setkání mládeže v západoněmeckém Bayreuthu a konečně zažíváme pohnutou revoluční dobu se známými událostmi na německé ambasádě v Praze. Jednotlivé záběry minulosti jsou rámovány momenty ze žhavé současnosti, kdy jsou hranice mezi jednotlivými státy již zrušeny Schengenskou smlouvou.

Představení, které se otevírá jako groteska, velmi rychle vplyne do žánru kabaretu. Jednotlivé situace jsou komponovány jako kabaretní výstupy s živou hudbou a zpěvem. Svým hudebním uměním zaujme nejen pianista Vladimír Strnad (reprodukujícího melodie Aleše Březiny), ale všechny účinkující – Anna Bubníková, Tereza Richtrová a Pavlína Štorková. Ty navíc mistrně ovládají i německý jazyk, jenž je v inscenaci používán téměř stejně často, jako čeština. Překlady některých dialogů jsou prezentovány na projekčním plátně, ne vždy důsledně, což nemusí být vždy pohodlné pro diváky neznalé němčiny.

Jako největší klad inscenace se ukázaly herecké výkony, na kterých se patrně projevila osobní angažovanost aktérek a dlouhodobější zájem o zvolenou problematiku. Zároveň inscenace nesklouzávala k historizující akademičnosti, právě naopak – po celou dobu si udržela komický charakter a spád. Nezřídka se vtipně využilo i dobových zvláštností a absurdit (např. pohraniční pes, který zadržel na 60 narušitelů socialistické hranice, za což byl po zásluze vycpán a vystaven). Zdařilá bilingvní inscenace v evropském duchu.

Komentáře k článku

Nový komentář