Tak trochu o Cestě okolo světa i všeličem jiném

Dostal jsem za úkol glosovat inscenaci zvolenského Divadla Jozefa Gregora Tajovského podle Verneovy Cesty okolo světa za 80 dní, jediné představení na festivalu určené mladému divákovi. Ale když se tak nad věcí zamýšlím, docházím k závěru, že nejde primárně o to, že se jedná o průměrnou muzikálovou produkci s hudbou Zdeňka Bartáka (hitmakera Michala Davida), hudbou, která je – jak to říci slušně? – eklektická. Že Egypt hudebně charakterizuje tangem a Indiány kankánem. Nejde ani o to, že libretista Petr Markov nechává v příběhu zasazeném do roku 1872 létat letadla, jezdit automobily a italské Brindisi přičleňuje k britskému impériu. Že příběh je prosťoučký, pointa na sto honů předvídatelná a úroveň humoru mnohdy povážlivá. Ba nejde ani o to, že hlavní průvodce dějem jménem Jules nám po dvou třetinách děje pro jistotu sdělí, že jeho příjmení je Verne. A nakonec ani o to, že mnozí studenti z company zpívají lépe než leckteří sólisté.

Spíš je potřeba si položit otázku, co tahle inscenace dělá na festivalu Setkání-Stretnutie. Jak se zdá, odpověď je potřeba hledat na nejvyšších místech. Vždyť vrtoch formálního šéfa této přehlídky tu už v minulých letech přivedl zvolenské inscenace (Boogie & blues, Amerika II.), proti kterým je i tahle lehkonohá verneovka hodna Ceny Thálie. Může nám být útěchou, že dotyčný zanedlouho po právu zmizí v propadlišti divadelních dějin? To nevím. Protože každý, kdo není na festivalu poprvé, si nemohl nevšimnout proměny jeho atmosféry v úzké souvislosti se změnami v uměleckém vedení pořadatelského divadla. A forma i obsah změn, jež byly zvoleny, věru nezaručují, že nepřijdou zas nové Zvoleny.

P.S. Za tu lacinou rýmovačku se omlouvám.

Komentáře k článku

Nový komentář