Tolstoj a peniaze
Text Jana Nováka věnovaný posledním dvaceti letům Tolstého života v sobě skrývá možnost přitažlivou formou zobrazit soukromí ruského spisovatele i jeho intelektuální myšlení. Režisér Roman Polák tohoto potenciálu ale nevyužil, a výsledkem se tak stala rozvleklá monotónní inscenace postrádající jakoukoli dynamiku a akci.
Snad aby jednání na jevišti oživil, využívá Polák principu filmových střihů a proměňuje neustále scénu (na níž samozřejmě nechybí samovar), avšak bez jakéhokoli významu – často se jen posune stůl z jedné strany jeviště na druhou a děj naváže přesně tam, kde přestal, aniž by bylo jasné, proč k proměně scény muselo dojít. A tak se na jeviště neustále vynáší postel nebo jídelní stůl, u nějž rodina několikrát za dobu představení povečeří, aby byl opět nahrazen postelí.
Celkově by šlo představení zkrátit, aniž by se vynechalo něco podstatného. Dialogy jsou pronášeny ve velmi pomalém tempu, které zabíjí jakýkoli možný vtip nebo oživení řeči již v jejím zárodku. Postavy na sebe reagují pomalu a zdlouhavě – kdyby byly dialogy odříkávány svižněji, nemusela inscenace upadat do uspávajícího rytmu, v němž se Tolstého myšlenky zcela vytrácí. Jediným oživením se tak stávají expresivní, patetická gesta ve vypjatých chvílích, kdy postavy bezdůvodně křičí, pláčou a vztekají se. „Už je to únavné, můžeme změnit téma?“ ptá se jedna z postav, jako by mi mluvila z duše.
Inscenace začíná v roce 1889 v Tolstého rodné Jasné Polaně (o časových údajích jsme informováni nápisy promítanými na podlouhlé okno v zadní stěně). Postavy řeší rodinné vztahy i Tolstého tvůrčí práci a především autorská práva, kterých se chce Tolstoj (Vlado Černý) na radu svého přítele Vladimíra Čertkova (Peter Šimun) zbavit a zpřístupnit své dílo široké veřejnosti. Jeho manželka Sofia (Anna Šišková) i děti proti tomuto rozhodnutí bojují, nechtějí se smířit s tím, že by mohly přijít o stálý zdroj peněz. Mezi tím Tolstoj prezentuje své myšlenky – představu ideální společnosti nebo názor, že „majetek je krádež“. Vztahy v rodině jsou napjaté, dětem jde především o otcovy peníze – jsou schopny pohádat se později o autorská práva i nad otcovou rakví. Posouváme se v čase a Tolstoj i Sofia stárnou, přicházejí na jeviště shrbení a roztřesení. Náhle strhnou masky (paruky a vousy), jako by chtěli odhalit svou pravou tvář. Krom toho, že opět omládnou, se však nic nestane. Děj pokračuje dál, aniž by bylo jejich gesto nějak vysvětleno.
Polák z potenciálně zajímavého textu nedokázal vykřesat ani jedinou jiskru, v důsledku čehož se inscenace táhla celé tři hodiny v děsivě rozvláčném tempu.
Divadlo Astorka Korzo´90 Bratislava - Jan Novák: Tolstoj a peniaze. Režie Roman Polák, překlad Peter Kolik, dramaturgie Andrea Domeová, scéna Jaroslav Valek, kostýmy Peter Čanecký, masky Juraj Steiner, hudba Michal Novinski.