Kejklíři dětem 

[Iveta Šedová] Stánky s ovocem a zeleninou nahradil na Zelném trhu etno-eko-multi-bio-fair trade jarmark, na rohu náměstí se objevil cirkusový stan, v dalším pódium. Kromě kašny lákající chladivou vodou k osvěžení je ale v pátečním odpoledni Zelný trh poloprázdný. Že by rozpálené náměstí zahnalo brněnské obyvatele na koupaliště? Přesto se zde najde jedna skupina vděčných diváků – děti s rozzářenými tvářemi nedbají na horko a zaujatě sledují produkce.

Většina odpoledních představení se zaměřila především na dětské diváky. Pražský soubor Buchty a loutky uvedl na alžbětinské scéně inscenaci inspirovanou pohádkami bratří Grimmů Zlatá husa. Přestože je námět hry tradiční – aby nejmladší ze tří bratrů Honza získal za ženu princeznu, musí splnit tři úkoly – provedení rozhodně konzervativní není, což dokazuje už i vzhled loutek: Honza jako pankáč se zeleným čírem a koženou bundou, princezna značně avantgardní. Tvůrci si invenčně vyhráli i s perspektivou – loutky jsou ve dvou velikostech, při naznačení vzdálenějších postav používají herci menší figurku. Vtipné a nápadité představení bavilo děti i dospělé. Další inscenace tohoto souboru, Popeláři jedou, už takové nadšení nevzbudila. Přestože se odehrávala na hlavní scéně, před pódiem postávalo jen několik dětí, které zpovzdálí sledovali rodiče. Hudba převážila nad dějovou linkou, možná se herci halasem snažili přilákat více diváků, avšak marně. Snad za to mohlo to slunce…

Produkce ve stínu Moravského zemského muzea měly návštěvnost o poznání větší. Klauni v pruhovaných plavkách z divadelního souboru Komedianti na káře dokázali, že cirkus lze dělat i ve dvou lidech – ostatní herce a zvířata mohou stejně dobře zahrát sami. A tak jsme mohli vidět cválající koně, baletku procházející se na laně… I další soubory se zaměřovaly na cirkusová a artistická cvičení. Divadlo kufr před šapitó rozehrálo za doprovodu akordeonu Kejkle na chůdách, zájemci se mohli zúčastnit žonglérských dílen Cirkusu LeGrando nebo výtvarného happeningu Divadla Bufet a barevně si omalovat plakát kejklířů. U Mariánského sloupu zaujal Tomáš Běhal ze studia Damúza pohádkou Baba Jaga. Do akce zapojil i děti pronásledujíce je po náměstí, aby si je mohl uvařit a sníst.

Stíny se postupně prodloužily a s ubývajícím sluncem se Zelný trh začal zaplňovat dalšími příchozími. Prvotní dojem z prázdného prostoru, v němž i ve všední den pulzuje více života při prodeji zeleniny, s postupujícím večerem mizí. Sluncem unavení klauni nabírají nové síly na přicházející noc – Noc kejklířů!

Kejklíři táhnou divadelním světem

[Martina Jirešová] Pod názvem Noc kejklířů vyšlo divadlo již po čtvrté do brněnských ulic. Poprvé ale zahajovalo celotýdenní festival Divadelní svět Brno.

Po čtrnácté hodině se ze Zelného trhu vydal směrem na náměstí Svobody poměrně říčný, málo početný průvod; průvod kejklířů na chůdách a žonglérů. Za pomocí hlomozu bubnů, akordeonu a vyvolávání průvod rozdával kolemjdoucím letáčky zvoucí na právě začínající podívanou. Upřímná snaha příjemně narušit stereotypní běh města a upoutat pozornost občanů se ztrácela jak kapka v moři. Nakonec ale sbíječky na Zelném trhu utichly a zbytky staveniště překryla podívaná jiného typu.

Kdo je kejklíř a kdo už ne

Při vší té odpolední podívané, na kterou s přibývajícím časem a ubývajícími slunečními paprsky přibývalo i diváků, jsem přemýšlela, co všechny ty zpocené diváky drží v údivu a obdivu těch ještě více zpocených umělců.

Pozorování odpoledního dění na Zelném trhu vedlo k jedinému závěru, je třeba být viděn a slyšen. A síla reproduktoru a výška hlavního pódia nejsou vždy zaručeným receptem. Vyplácí se sázet na samotný um. Naučit se tak stát na chůdách, žonglovat, hrát na akordeon, nebo alespoň pracovat s loutkou.

Kejklíř je ten umělec, který svého diváka přivábí a udrží jeho zájem. Ryzí kejklíř to zvládne bez technických vymožeností, bez zavřených dveří, z kterých se jen těžko utíká. Ve svobodě, kterou divákovi přinášejí pouliční produkce, je jejich půvab i záludnost. Můžete si ledabyle sednout na zem, nebo se také přes řehtající se dav nedostat ke zdroji potěšení. Být nablízko svému kejklíři se také vždy nevyplácí. Ale už byl vynalezen způsob, jak se mu pomstít - zmalovat ho do fialova.

Anička ve své říši

Ještě než šly děti spát, konalo se v podvečer na Zelném trhu u kašny vystoupení Divadla Anička a letadýlko s názvem Pozitivní písnička Pinky Jane. One woman show v podání Aničky Duchaňové se pro mnohé kolemjdoucí stala zastavení hodnou podívanou. Aniččin herecký zápal, hra na saxofon a bizarnost jejích rekvizit stály za pozornost. Asi byste se divili, jaké všemožné významy na sebe může brát hřeben, kartáček na zuby, nůžky, zubní pasta nebo toaletní papír. Šiřte mezi sebou lásku, mějte se rádi, polibte se, ne si! Utrhněte si kousek růžového toaletního papíru a pošlete polibek dál.

Anička šla ještě dál, narozdíl od mnohých se rozhodla o neúnosném vedru nejenom mluvit, ale také ukázat cestu, jak z něj ven. Do kašny plné chladivé vody ji následovalo několik málo dětí, zatímco dospělí si závistivě kousali rty, neschopni překročit ostych.

Neplánovaný doslov mělo vystoupení ústy jedné starší dámy: „Slezte dolu, jinak na vás zavolám policii. Až se vám něco stane, tak já vás ošetřovat nebudu.“ Paní se nelíbilo, že Anička šplhá na Parnas.

Improvizace až do dna

Poslední inscenací Noci kejklířů byl po jedenácté hodině začínající Svět podle Fagi. Stan v Denisových sadech pod Petrovem naplnili diváci, mnozí další obsadili doširoka otevřený vchod lákající do útrob, příznivě působil již konečně lehce vlahý vzduch - když došlo k výpadku proudu.

Damák Michal Dalecký, amatér Jiří Jelínek, Jamačka Marie Jansová a truhlář Jiří Kniha se okamžitě a neohroženě chopili improvizace na téma tma, například jak je nutné, aby si v nastalé tmě zadaní diváci hlídali své partnery sedící vedle nebezpečně blízko těch nezadaných.

Diváci nakonec zhlédli v návalu vtipných poznámek ze Světa podle Fagi jen epizodku o vánočním dárku, který si s přítelem Patrikem neměli dát, ale který ona jemu dala a on jí nikoliv. Příběh papírové holčičky na špejli žijící v plastovém domečku pro panenky, slyšící našeptávání poletujícího hlasu moudrého dospěláka ztvárněného figurkou Spejbla, si publikum vychutnávalo za svitu nejvýkonnějších mobilních telefonů zapůjčených z vlastních kapes.

Kvalita vystoupení tak spočinula na umu improvizace především v rovině akustické a schopnosti komunikace s diváky. A jak aktéři sami slibují, jejich Svět podle Fagi je pokaždé jiný a neopakovatelný. Což diváci mohou každý večer během Divadelního světa sami kontrolovat.

Komentáře k článku

Nový komentář