Tropická vedra překročila třicítku. Co si obléct, když vycházím z domu v poledne a chystám se strávit sobotní odpoledne na Špilberku a v přilehlých parcích?
Dlouhá sukně a tílko.
Mířím ku Hlídce 2… kol cestiček polehávají na dekách mladé zamilované páry, osamocení čtenáři či odpočinku chtiví lidičkové.
Procházím kolem stánků neziskovek, zpoza nichž se na mě usmívají alternativní mladí nadšenci v nabatikovaných bavlněných tričkách vlastní výroby. Můžete přispět na výsadbu zeleně, novou rohovku, vytvořit panenku, záložku do knihy či koupit si chlazený mošt.
Pod nohami se mi batolí nahé dítě.
Bez kostýmu, bez masky, s rozzářenýma očičkama plácá ručičkama do pláštěnky klučiny, který roztáčí kolo hraček před malou školkou tříletých capartů.
Za pár chvil se na terase Hlídky 2 prohánějí tři postavičky Pižďuchů v huňatých kostýmech s vícefunkčními kapsičkami. Krtečkové, kteří vylezli na denní světlo a vzduch, který i na těle v plavkách vytvářel krůpěje potu.
Pižďuchové v tu chvíli museli na všechny v kraťasek a sukních hledět se závistí, nedali však na sobě nic znát.. a skotačili pro dětského diváka.
Navečer, kdy slunce stále ještě nevzdalo svou vládu nad oblohou, jsem vystoupala ku hradnímu nádvoří, kde jsem se zčistajasna ocitla v roji červeno-modro-bílých kroků. Mezi nimi pobíhaly neposedné děti, pořadatelé v červených tričkách, minula jsem dokonce i jednu drobnou postavu v riflích a tričku… Václava Havla.
Omámena horkem a nečekaným setkáním se jdu zchladit do sklepních prostor gotického sálu, kde mě čeká dvakrát pět postaviček v bílo-černých vězeňských mundůrech.
Sbíhajíce hradní schody, potkávala jsem funící pány v upnutých sakách a ženy předvádějící fyzicky náročné pohybové kreace při zdolávání schodů v koktejlkách a botách na vysokém podpatku. Blížilo se prase v čistě růžovém kostýmu srstnaté povahy.
A blížila se bouřka.
Před začátkem inscenace Macbeth však o ní nebylo ještě ani vidu ani slechu, k vidění byly naopak japonské kostýmy a k slyšení adekvátní rituální hudba.
Divadelní odpoledne jsem končila v modelu, který jsem si pro interní potřeby nazvala „mořská panna“... Stačilo půl minuty v obří průtrži, během které brněnské centrum sevřela černá deka krupobití, aby se sukně proměnila v hmotu znemožňující jakýkoli pohyb.
(Mořská Iviel…v hradních kašnách plovoucí...)