Faidra v klimakteriu

Vzhledem k tomu, že nebyl k dispozici program, dovolte mi, abych se s vámi nejprve podělila o získané informace:

István Tasnádi (1970), básník a dramatik, který napsal přes dvacet her, je údajně jedním z nejhranějších maďarských autorů. Tři z jeho her (Veřejný nepřítel, Faidra Fitness a Finito) byly přeloženy do angličtiny, němčiny, italštiny a francouzštiny, Veřejný nepřítel (což je adaptace Kleistovy novely Michael Kohlhaas)  byl navíc přeložen do češtiny a hrán v Divadle Na Zábradlí v r. 2004 v režii Jakuba Krofty. Tématem Faidry je autor zdá se posedlý. V r. 2001 pořádalo divadlo Krétakör spolu s berlínskou Schaubühne tří týdenní workshop, kde oba soubory hrály první verzi Faidry (dobrý titul: Menopausa). Další verze byla publikována v r. 2004 v konvolutu pěti autorových her. Třetí (zatím poslední) verze se objevila v r. 2005 na salzburském festivalu v režii Árpáda Schillinga, její bilingvální podoba prošla Curychem, Wroclawí, Stuttgartem, Berlínem a Budapeští. Nejblíže se k nám přiblížila v r. 2009, kdy byla uvedena na Divadelní Nitře.

Trošku jsem se bála, že my, kteří umíme maďarsky akorát  nějaké to Visontlatas, se ztratíme a nakonec pochopíme jen to, že Faidra se zamiluje do Hippolyta, ten ji odmrští a pak se někdo z nich zasebevraždí nebo jinak sejde ze světa. Naštěstí nám obsah předehry, kterou bylo jakési shawovské překládání řecké mytologie do lidštiny, tlumočil profesionál a představení samo bylo otitulkováno anglicky a slovensky.

Smysl úvodního mytologického exkurzu mi unikl, protože představovaní hrdinové se ve vlastní hře vůbec neobjeví, nicméně sporé obecenstvo kvitovalo s potěšením  Herakla, Daidala či Ikara ve fitku a docela dětinsky se bavilo. Vlastní hra se dávala v tělocvičně, všechny mučící stroje byly patřičně využívány, čímž vznikl dojem, že se nás to právě teď týká, protože fitcentrum, toť chrám naší doby. Tam přinášíme oběti, abychom byli mladí a krásní.

Pravda je, že po všech Faidrách, které byly napsány, se asi už moc vymyslet nedá. Ano, Theseus není ani v podsvětí, ani na cestách, ale leží chudák v kómatu v posilovně, kde ho pečlivě celá léta masíruje Hippolytos. Když se pak probere, ukáže se, že je tak sklerotický, že nakonec zapomene Hippolyta potrestat a s úlevou si všichni zacvičí. Tedy všichni kromě nebohé Faidry. Paní v klimakteriu se chudák zamiluje to toho nemrcoucha  Hippolyta, který patrně pociťuje vzrušení, jen když sebou mele v posilovně nebo když nás může seznámit se svými skatologickými problémy (už jsem si myslela, že na tělesné dole nedojde, ale slovensky to vypadalo přímo laskavě!). I Faidra by se dala na radu svého terapeuta  týrat ve fitku, aby byla více žádoucí, ale co platné, panic Hippolytos, který se ještě před chvilkou hodlal informovat, jakže se to dělá, jí odsekne - když mu vyzná lásku jak u Seneky – ve slovenském překladu: Neprefiknem ťa, matka, si stará. Protiklad  mládí a stáří je tu dobře rozehnán jako v památném volebním videoklipu Přemluv bábu (Zelenka-Issová – Mádl) - Hippolytos navrhuje věnovat státní příspěvek za každého mrtvého nad šedesát let.

Ale dosti legrace. Pomineme-li naprosto nevěrohodnou postavu Minotaura, jakéhosi retardovaného dítěte Faidry a Thésea, dá se to všechno pochopit a nakonec i přijmout. Lví zásluhu na tom má ovšem představitelka Faidry, suverénní Eszter Csákányi, která má odvahu být stará, nepůvabná, pokorná a něžná, ponížená a nakonec i mstivá - a přitom dokáže získat naše sympatie. Chór dvou spoře oblečených slečen, který komentuje děj tak trošku jako voice band, vytváří jak akusticky, tak vizuálně kontrast k mužské složce, která se prezentuje

ve své samolibé  a vulgární podobě. Čímž neříkám, že slečny nejsou občas zcela odporné. Předpokládám, že se  někde dočteme, že to je inscenace, která se velmi kriticky vyslovuje k naší současnosti.

Komentáře k článku

Nový komentář