Divadlo Facka v rámci pouličního programu festivalu Divadelní svět představilo v neděli 13. června - v naštěstí poměrně příznivém počasí - téměř klasickou comedii dell´arte Harlekýnova dobrodružství. Téměř klasická proto, že chyběly klasické plácačky, přesněji stylizovaná a rozvržená chůze typická pro jednotlivé postavy z comedie dell´arte, masky a postava Harlekýna (Michal Bumbálek) by se dala místy zaměnit s postavou Pierota z comedie dell´arte (jak v kostýmu, tak i ve většině pro postavu Pierota typických nešťastných situací). Co ale z comedie dell´arte zůstalo, je divadlo profesionálů postavené především na hereckých výkonech a gagu neboli lazzi.
Pod restaurací Hlídka na Špilberku bylo umístěno klasické vyvýšené pódium s malou oponkou složenou z černých sufit, před kterou se odehrával příběh o lásce mezi Harlekýnem a Kolombínou (Gabriela Štefanová), jenž vyústí v hořkou, avšak úsměvnou pointu.
Paradoxně klasická comedie dell´arte je pro dnešního diváka divadlem poněkud netradičním. Málokomu dojde, že některé z gagů použitých v Harlekýnově dobrodružství jsou časem prověřené lazzi, například některé části ze scény u holiče nebo při souboji mezi Harlekýnem a Dottorem (Sergej Sanža). Divadlo Facka Harlekýnova dobrodružství postavilo především na příběhu a závěrečné pointě.
Harlekýn na začátku padá únavou a vyčerpáním ze všech úkolů, které mu zadává ženský, nepříjemný a panovačný hlas ze zákulisí, do hlubokého spánku. Ve spánku sní o svojí lásce Kolombíně, kterou po všech urputných peripetiích vybojoval nad Dottorem a její matkou (opět Sergej Sanža). V závěru se dozvídáme, že hlas ze zákulisí je o spoustu let starší tehdy krásná Kolombína připomínající nyní svoji matku, jež Harlekýna úkoluje a vyčítá mu, že si jej neměla brát. Ať žije klasická věta zvolaná již v mnoha domácnostech: „Maminka mi to říkala!“
Jednotlivé dell´artovské epizody jsou srozumitelné především díky vysoké úrovni herectví a divák s minimální dávkou fantazie si dokázal představit přesný imaginární svět kolem zamilovaného Harlekýna, krásné, křehké, ale vychytralé Kolombíny a dalších vedlejších postav přes matku, holiče a Dottora, jenž všechny ztvárňoval Sergej Sanža, který je rovněž režisérem daného představení.
Úvodní něžné potkání se a následné zamilování Kolombíny a Harlekýna bylo postaveno na hře se smetákem, jenž se proměňoval díky hravému rozehrávání situací Michala Bumbálka v jednu chvíli v obrovskou, nádhernou a voňavou květinu, nebo v pádlo na romantické projížďce lodí či naopak ve zdatného koně, na kterém se oba hrdinové šťastně projížděli krajinou. Do dalších situací byly vložené i jednoduché artistické kousky, jako například žonglování či stoje na hlavě nebo na rukou. Tvůrci v inscenaci Harlekýnova dobrodružství pracovali s minimem rekvizit a o to více si divák mohl i na základě doprovodu živé hudby dotvářet a vytvářet vlastní myšlenkovou iluzi o světě postav z comedie dell´arte.
Divadlo Facka – Harlekýnova dobrodružství. Režie Sergej Sanža, hudba Tomáš Hanzlík.