Dvě židle, dva stoly s gumovým zeleně kostkovaným ubrusem, typickým výdobytkem 70. let.
Dvě basy piva a dva účastníci rozhovoru. Vlevo za stolem Sládek (Tomáš Karger), vpravo Vaněk (Jan Potměšil).
Sládek v modrém pracovním plášti s přivázaným nezbytným otvírákem lahví za pasem a v rádiovce, která mu zvýrazňuje odstáté uši. „Nevychovanej pivovarskej buran“ věčně popotahuje sopel v nose. Tříská pěstmi do stolu, pochoduje všemi směry po scéně, věčně se rozpřahuje rukama, aby dodal svým slovům patřičný důraz, je plný elánu a energie, které však postupně ztrácí a stává se unaveným člověkem, kterého akorát všechno „sere“.
Vaněk je zpočátku nejistý, neprůbojný, upjatý intelektuál v pracovním vaťáku a v čepici. Ve slabých chvílích si o samotě kapesníkem utírá nervózní pot z čela nebo žmoulá oči.
S přemáháním a odporem ucucává pivo, které mu „nejede“. Řeší však svou nechuť chytře, aby se zlatavého moku zbavil - ze svého „krýglu“ přelévá nedopitý obsah zpět do lahví, které podstrkuje Sládkovi. Rozlitý obsah po stole kradmo utírá rukávem a kapesníkem, aby nebylo nic poznat, proto se také při jeho ždímání na zem tváří patřičně nenápadně. Snažení je však mnohdy marné, příchozí Sládek mu pivo s káráním, že nepije, nalévá zpět a aby snad neměl málo, přidává mu obsah i ze svých všudypřítomných nedopitých lahví. Do Sládka i bez pobízení teče pivo z „lahváčů“ proudem, a tak začíná být co nevidět přiopilý. Při odbíhání na toaletu vykřikuje své dotazy na Vaňkovo soukromí a hlavně divadelní působení. Ten, osamocen v kanceláři, za Sládkovými zády znechuceně a otráveně koulí očima nad nápady přivézt „Bohdalku“ do jejich pivovaru. Nezůstává však pouze pasivním přihlížejícím. Zmůže se i na odpor a dokáže zakřičet, má-li jistotu, že je v právu. A tak se ohrazuje proti tomu, s kým se může a s kým nesmí stýkat, stejně tak proti tomu, že by měl Sládkovi pomoci na sebe donášet. A na Sládkovu lukrativní nabídku odměn v podobě piv reaguje pouze znechuceným „Jéžiši.“. Rozhovor se mu stává čím dál nepříjemnějším a měl by se raději k odchodu, aby se situace mezi nimi zbytečně nevyostřila. Brání mu v tom však přinesená nová basa plná piv, o které se sdílný Sládek hodlá podělit. Jeho společenská únava se začíná projevovat nekontrolovatelným poposedáváním a povalováním po stole a „zamotáváním“ nohou při chůzi. Dřepne si raději na prázdnou bednu od piv vedle Vaňka, aby mu byl blíž, zavěsí se na klopu jeho kabátu, vzlyká a prosí o přivedení „Bohdalky“, až mu pomalu padne hlava a usne. Vaněk si podle vzoru také odskočí, jeho příchod zpět Sládka vzbudí a společně si otvírají další piva. Za doprovodu hudby z Večerníčku Pohádky z mechu a kapradí a začátku „Bohdalčina“ vyprávění o Křemílku a Vochomůrkovi (symbolického to zprostředkování návštěvy herečky v pivovaru) spolu vesele popíjejí.
Z důvodu nemoci herce Jakuba Špalka a jeho účinkování v inscenaci Chyba byla v HaDivadle uvedena pouze hra Audience.
Divadlo v Celetné & Divadelní spolek Kašpar – Václav Havel: Audience. Režie Jakub Špalek, výprava Libuše Josefyová. Premiéra 15. prosince 2006, psáno z reprízy 15. 6. 2010.