Diváci, kteří zavítali na středeční představení Leonce a Lena maďarského Divadla Maladype, byli v úvodu s pomocí tlumočníka zkratkovitě seznámeni s dějovou linkou hry, aby se orientovali; a poté se mohli lépe soustředit a vychutnat si právě její zpracování.
Pro brněnské publikum byla především z časových důvodů vybrána zhruba polovina z celkových 25 obrazů, přičemž každý má 4 možné verze. Z nich režisér (Zoltán Balázs) vybíral až přímo při představení před každým obrazem jím zvolenou variantu. Ani sami herci běžně netuší, jaká bude volba složení; a představení se tak pokaždé stává unikátním. Aby však nebyli účastníci festivalu ochuzeni, některé obrazy byly sehrávány pro představu a porovnání hned ve dvou verzích.
Osobitý styl divadla založený především na rozmanitosti pohybu vedle sebe skládá cirkusové, akrobatické, taneční a gymnastické prvky ztvárňované čtyřmi tančícími herci a třemi herečkami za hudebního doprovodu na bubny a další alternativní hudební nástroje. Aby toho nebylo málo, na jeden z obrazů byly aplikovány například také prvky japonské kultury, a to loutkového divadla bunraku. Pestrost zaručuje také zprostředkování současné filmové, hudební i počítačové kultury. A tak v inscenaci nalézáme obraz inspirovaný produkcí zpěvačky Britney Spears, filmovými akčními hrdinkami v obraze nazvaném podle filmu Mission: Impossible nebo počítačovými hrami s agresivními zákeřnými zvířátky, která se snaží připravit hráče o život.
Množství výrazových prostředků však není využíváno nadbytečně a jednotlivé scény samy o sobě naopak vynikají svou uceleností.
Střídání různých poloh, pólů, rázu, rozličných emocí, obsazení rolí a celková nejednotnost nenechávají zabřednout do pasivního diváckého stereotypu. Naprostá vážnost se s lehkostí mění v nadsázku a zlehčování. Prudký erotický náboj, ve kterém jde o nadvládu a provokaci, se střídá s nesmělou ostýchavou křehkostí. Nerozlučné přátelství se rázem mění na nepřátelství na život a na smrt.
Scéna je složená z různě dlouhých bambusových tyčí zasunutých do děr a na dvou krajích bílých podložek na zemi. Člověk až žasne nad tím, v co vše se může v herecké interakci s neustále přítomnými herci na jevišti proměnit naprosto obyčejný klacek. Z tyčí se skládá nábytek (nosítka, křesla), buduje se prostředí (stébla, hory, aby se v zápětí staly hradbami), používají se jako zbraně, hudební nástroje, mění se na chodníčky, klece, vytváří překážky a bariéry. Předestírá se tak nevyčerpatelné množství variací a možností využití.
Soubor divadla vyniká uměním improvizace, komunikace a interakce s diváky a jejich zapojení do akce na jevišti. A tak v závěru jsou hlavní hrdinové nahrazeni mužem a ženou z první řady obecenstva. Naneštěstí v brněnské verzi vybrali otce s dcerou, čímž vzniklo kouzlo nechtěného, herci však okamžitě zareagovali a logicky nemohli řešit situaci jinak, než kvapnou výměnou jednoho z nich. Při dalším výběru už pečlivě vyslechli zvoleného muže, zda náhodou také není v příbuzenském vztahu k dotyčné ženě, aby mohla být hra sňatkem obou ukončena.
Divadlo Maladype, Budapešť – Georg Büchner: Leonce a Lena. Režie Zoltán Balázs, dramaturgie Judit Góczán, scénografie Judit Gombár. Premiéra 9. května 2008. Psáno z reprízy16. června 2010.