Hop, hop, hop, krev, krev, krev!
Pražský kabaretní soubor Mimotaurus jistě nezačínal vystupovat po desáté večerní hodině náhodou. Pětice bardů přivezla kramářské písně vytěžené ze samého dna rybníčku lidských příběhů. Z bahnitých vrstev, v nichž se usazuje krev a smilstvo. Pokud možno, hodně krve a hodně smilstva. Nelekejte se ovšem, že jde o nějakou ortodoxní deathmetalovou kapelu. Naopak, místo hrubých riffů zní spíše šansonové motivy skrznaskrz této veselé partičky, která pod praporem nadsázky předvádí rozverné večerníčky pro dospělé.
Saxofon, housle, kytara, akordeon a protržený buben. To už je solidní sestava. Mimotauři se také neupejpají a rozjíždějí svá čísla se vší parádou. Ne nadarmo se za refrén vystoupení dá považovat extatické povzbuzování kapely citoslovcem Hop!. Ve svižné jízdě, která nedovoluje pozornosti opadnout, střídá se jedna melodie s druhou, podle potřeb děje. Vše skvěle hráno, skvěle zpíváno, kořeněno patřičnou vervou, jaká se na kočovné umělce sluší.
Mezi pěti muzikanty jsou ovšem také tři herci. Jednotlivé příběhy jsou tedy vyprávěny nejen písněmi s už tak dost vtipnými texty, ale také výsostně komediální hrou, a to jak živou tak loutkovou. Výborné je obojí, ale ty správné orgie se rozjíždějí právě s loutkami. Za ty slouží především staré oprýskané panenky, což s jadrností historek poněkud kontrastuje. Místy je to dohnáno do geniálního extrému: pětici loupežníků například představují hlavy nebohých panenek nasazené na rukojetích nožů zabodaných do malého dřevěného jevišťátka. To už je přímo hororový obraz. Do správného krváku ale pořádné efekty patří. Však jsou pointy obou příběhů v tomto ohledu nemilosrdné. Kečup, paštika i červené krabicové víno vskutku najdou své uplatnění. Chytrý scénář se ale obloukem vyhýbá samoúčelnosti či křeči: vše je promazané vkusným, ba laskavým humorem a sviští bez jakéhokoli zádrhelu.
Dvojici příběhů, která tvoří jádro představení, prokládá Mimotaurus i dalšími gagy. Nonsensovými parodiemi ironizujícími nudné a nezáživné televizní zprávy, například. Nebo závěrečným skečem o tom, jak vznikla BBC (tedy Bohunka-Bořivoj-Cyril), uzavírajícím a vlastně i pointujícím celou show.
Velmi podstatné je, že herci jsou skutečně dobří (obzvlášť principál Dominik Tesař je bravurní bavičský suverén) a díky tomu, že mnoho umí, mohou si mnoho dovolit. Kromě přirozeného a hravého přecházení z role do role například zcela čistě reagovat na náhodné podněty (zakutálená loutka, prasklý popruh u akordeonu) improvizací, která ve vtipnosti za připravenými skeči nezaostává ani o píď. Především ale dělají představení, které se neskládá jen z jednotlivých gagů, ale - a to je ten kumšt - vytváří okouzlující jiskrnou atmosféru, ve které roznětky vtipů jsou samy o sobě nějak citlivější. Čirá radost; takhle nějak si představuji kabaret.
Mimotaurus: Hrozné příběhy. Hrají a zpívají: Dominik Tesař, Ondřej Bauer, Kristýna Matějová, Jiří N. Jelínek, Jakub Vašíček (na DS se saxofonem zaskakovala blíže nespecifikovaná slečna), výprava: Antonín Šilar, Tereza Venclová.