Divadelní svět - Mundi paradoxon: Perpetuum mobile
17.6.2010 14:49:50
/ Zuzana Perůtková
Nezastavitelná bárka
Obrovská dutá koule, kolem níž se shlukuje dav lidí. Herci v černých oblecích zvou publikum, ať přistoupí blíže, nabízejí mu dvě trubičky, jednu pro oko a druhou pro ucho. Přiložíte-li trubičky opačným koncem do malé dírky v kouli o stejném průměru, uvidíte část maličkého světa uvnitř koule - stromečky, lidičky, stádečka. Trubičkou, kterou máte přiloženou k uchu, k vám ze světa uvnitř koule doléhá změť lidských hlasů a hluků. Každý z diváků má možnost vnímat svým zrakem i sluchem jinou výseč z maličkého světa, jenž je obrazem toho našeho velkého, který se nikdy nezastavuje, jen formy a způsoby žití se různě proměňují z generace na generaci.
Lidské Perpetuum mobile předvedlo kočovné divadlo Ton und Kirschen úterního večera na Náměstí Svobody ve formě snových obrazů. Samo toto divadelní uskupení je takové lidské perpetuum mobile, neustále se pohybující po celém světě. Tak jako každý z diváků mohl v kouli na začátku představení zahlédnout jinou část maličkého světa, tak i jednotliví aktéři divadla Ton und Kirschen v sobě každý nesou jinou část toho našeho „velkého“ světa. Devět herců pochází z Anglie, Německa, Francie, Austrálie a Kolumbie a mluví z jeviště čtyřmi jazyky.
Ton und Kirschen využívají všech možných materiálů a vycházejí z různých divadelních forem. Objeví se velká loutka s naivním obličejem, kterou vedou tři herci. Vznáší se nad publikem a pak je ten dětsky vykulený obličejík loutky zahnán ze scény dryjáčnickým pochodem herců v uniformách. Následujícím obrazem matně probleskne světlo vyšumělého šantánu s vyžilou šenkýřkou, která zatančí pro vojáka. Klauniáda střídá pantomimu. Klasické marionetové divadlo v italštině dýchá vší živelností potulných italských komediantů. Operní árii však zazpívá podivná hlava vytvořená z pěti kovových obručí a dvou cylindrových lamp, jež svítí mezi obručemi jako oči. Poslední obruč je pomocí provazu rozhýbána, takže se otvírají obrovská ústa obručového operního pěvce. Za nadšené pozornosti publika dozpívá svou árii. K němu se šplhá maličká loutková tanečnice na provaze, loutkový provazolezec i loutkový artista na tyči. Nechybí ani italské polomasky upomínající ke commedii dell’arte.
Uprostřed scény stojí kůl coby lodní stěžeň s vytaženou bílou plachtou, jíž zmítá brněnský vítr. Tato komediantská bárka má opět i svůj zmenšený obraz, maketu plachetnice proplouvající publikem v rukou herců. Stejně houpavě jako na bárce života jsme i my proplouvali obrazy, které připravilo divadlo Ton und Kirschen, od smíchu k dojetí a zase zpět...