Havel píše nám všem
Scéna je pokryta bílým plátnem, pod kterým jsou vidět jenom kousky z poschovávaných rekvizit. Na zemi na břiše leží Pavel Gajdoš a Jan Grundman. Na zadní scénu je promítán text sdělení č. 269 Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, který popisuje praktiky československé tajné policie. „Šlapali jí po bosých nohou, sprostě jí nadávali a ostříhali jí na temeni hlavy několik pramenů vlasů. Potom z ní začali strhávat noční košili, přičemž ji donutili vstát a pak z ní košili servali zcela. Nahou ji osahávali a přinutili ji, aby si lehla na zem.“ Tento text je, spolu s dopisem Václava Havla Gustavu Husákovi, důležitým prvkem inscenace Havel píše Husákovi. Inscenace měla premiéru v lednu 2009 v Redutě v režii Jiřího Honzírka. Na Divadelním světě se představila v pátek 18. 6. ve sklepních prostorách CEDu.
Za celé představení herci neřeknou moc slov. Vlastně skoro vůbec nemluví a už vůbec ne česky. Ozve se jen pár cirkusových povelů ve francouzštině či imitaci italštiny. Ale slova zde nejsou důležitá, to potvrzovala i skupina cizinců, která vůbec neměla ponětí, na jaké představení přichází - a na konci tleskala ve stoje (přestože nemohla rozumět textům, které se průběžně objevovaly na zemi či na zadní stěně). Ten ostatní diváky přikovával k sedadlům.
Výpověď Václava Havla o minulém režimu se střídá s divokými estrádními čísly. Tu herci jeden druhému zapichovali mávátka s českou trikolórou do zadku, tu předváděli kouzelnická čísla, jezdili na ponících nebo se kutáleli po jevišti v konstrukci připomínající běhací kolečko pro křečky. Diváci byli nadšeni, tleskali, smáli se. Méně se smáli, když herci začali osahávat plastovou figurínu přesně tak, jak se popisuje ve sdělení. A nesmáli se vůbec, když strhali šaty plastové panence zavěšené na prádelní gumě.
Jiří Honzírek svou osobitou režií připravil představení, které mluví více jazyky, aniž zazní jediné slovo. Odkazuje na dopis Václava Havla, když se Gajdoš s Grundmanem stávají produkty bezduché zábavy i estébáky zahrávajícími s životy druhých a vrací se také k tradici cirkusových scének klaunů. Toto spojení směšného s hrozivým dobře navazuje na havlovské pojetí absurdní dramatiky.
Václav Havel ve svém dopisu napsal: „A jak snad vyplývá z toho, co jsem před chvilkou napsal, nejde mi přitom jen o to, co průběžně platíme v měně každodenní hořkosti ze společenského znásilnění a lidského ponížení, ani pouze o tu vysokou daň, kterou budeme muset zaplatit v podobě dlouhodobého duchovního a mravního úpadku společnosti, ale jde mi také o tu těžko dnes odhadnutelnou daň, kterou by nám všem mohl vynést onen okamžik, kdy se příště přihlásí o svá práva život a dějiny.“ A dopis odeslal na Pražský hrad v roce 1975. V roce 2010, o pětatřicet let později, všichni víme, co tím tenkrát myslel.
Inscenace Havel píše Husákovi může být chápána jako rozpustilá fraška, pohybové představení, vážné drama či postmoderní hříčka, ale vždy to bude dobrá inscenace, ze které diváci neodcházejí lhostejní či kulturně vykastrovaní, jak se obával Václav Havel.
Divadlo Feste, ND Brno - Divadlo Reduta - Havel píše Husákovi. Režie Jiří Honzírek, Hrají Pavel Gajdoš a Jan Grundman, výprava Lucie Labajová, pohybová spolupráce Kateřina Hanzlíková, produkce Tereza Šenkyříková, světlo Václav Kuropata, zvuk Vít Halška, premiéra 8. ledna v Redutě, psáno z reprízy 18. 6. 2010.