Lidé milí, pojďte blíž!
Studio ALDENTE se v rámci Divadelního světa podílelo na pouličním programu Minicity site specific. Každý festivalový den měli diváci příležitost zúčastnit se jejich tanečně-hudebního happeningu na motivy brněnských pověstí na Špilberku. Vše propuklo průvodem, který začínal vždy od 18 hodin paralelně na dvou místech – před Domem U Kamenné panny a u kostela sv. Jakuba. Záleželo na divácích, zda-li dají přednost Kamenné panně či Neslušným mužíčkům.
Pár minut před šestou hodinou začínají být postávající před Domem U Kamenné panny trochu nervózní. „Tak bude tady něco? Jestli to nezrušili po tom dešti.“ Ještě chvilku postáváme, ale za okamžik je slyšet rytmický zvuk tamburíny a harmonická melodie příčné flétny vycházející z průjezdu. Přicházejí panny. Žena (Eliška Poláčková), hrající na tamburínu zdraví diváky i kolemjdoucí a počíná vyprávět první pověst. Ta je o panně a o jejím milém, jehož matka si představovala pro syna jinou družku, a tak se rozhodla k hrůznému činu – shodit pannu do studny. Když hoch našel mrtvé tělo svojí milované, velmi se rmoutil a vytesal milovanou dívku do kamene - odtud pověst o brněnské kamenné panně. Několik žen představujících kamennou pannu, oděných v nevinných odstínech růžové a bílé si během vyprávění v kontextu pověsti jen několikrát povzdychnou nad svým tragickým osudem. Po skončení příběhu se ženy za doprovodu hudby vydají směrem na Špilberk.
Průvod má spíše komorní charakter, ale jen do té chvíle, než se nad Zelným trhem potkají panny s rozvernými a neslušnými mužíčky. Oživení a zmnožení mužíčci kameníka, který pracoval na Jakubském kostel a po naléhání obyvatel Petrova musel opustit město Brno, stále vystrkují své pro tentokráte zahalené zadnice směrem k Petrovu. K průvodu se připojují nové postavy; jednou z nich je do krajek zahalená žena, nesoucí před svým obličejem rám – Černá Madona. Obraz, který měl podle pověsti čarovnou moc a pomohl Brňanům při obléhání Švédy. Další postava s vysokým křivým čepcem, bezeslovně tančící mezi účastníky, symbolizuje Pokroucenou věžičku ze Staré radnice. Kamenický mistr Pilgram tak potvrdil svá někdejší slova, určená radním, kteří mu nezaplatili slíbené peníze: „Milí páni, vaše slova byla křivá zrovna tak jako věžička na portálu, a proto se ji nikdy nikomu nepodaří narovnat. Vždycky bude ukazovat světu vaši proradnost.“ Průvod obměkčil i přísné výrazy přihlížejících policistek na Šilingrově náměstí a pokračoval dále na Špilberk zvukově doprovázen ženou hrající na housle.
Prostorná terasa Hlídky 2 nabídla další příběhy. Žena s tamburínou se stala průvodkyní a její role byla objasňovat jednotlivé brněnské pověsti. Jako první přišla na řadu ta o brněnském drakovi. „Lidé se ho báli, ale nevěděli, jak se ho zbavit. Radní slíbili velkou odměnu sto zlaťáků, ale nikdo se nehlásil. Až jednou. Do hospody U Modrého lva přišel řeznický tovaryš, který chodil vandrem po světě. Všichni v hospodě vyprávěli jen o drakovi. Tovaryš chvíli poslouchal a pak povídá: „Já vás toho draka zbavím. Jen doneste velkou volskou kůži a pytel nehašeného vápna“.“ Na Hlídce 2 taktéž nakrmila a znovu zabila z mrtvých povstalého draka malá holčička Pavlínka, která se k činu přihlásila jako dobrovolnice. Pro nově příchozí byl zopakován příběh Kamenné panny. Černá Madona nabídla své mocné služby postávajícím přihlížejícím. Divačce, která se o ně přihlásila, pak Madona přislíbila zdárný výsledek blížících se státnic.
Další pověst byla o zvonění na Petrově. Zvony, které předčasným odbíjením ohlásily poledne, ošálily neoblomné švédské obléhání a Brno bylo zachráněno - dodnes v upomínku na tuto událost svatopetrský kostel odbíjí dvanáct již v jedenáct. Na Hlídku 2 dorazil i zástupce švédské armády, které chtěl město dobýt, společné zvonění a ryk diváků ho zastrašil, doufejme že navždy. Poslední pověst připomněla sázku kolářského mistra a jeho hospodských souputníků. „Oč se vsadíte, sousedé, že ráno o šesti hodinách, jak vyjde slunce, porazím v lese strom, udělám z něho kolo a ještě ten den je dokutálím do Brna, dřív než se zavřou městské brány." Všichni se mu smáli a klidně se s ním vsadili o dvanáct tolarů. Věřili, že se to koláři nemůže podařit a oni lehce přijdou k penězům. Birk však byl opravdu mistr svého řemesla.“ Opak byl pravdou, další z dobrovolnických dětí zastalo Birkův post a sázku vyhrálo, stihlo dokoulet kolo tam, kam bylo třeba. Ani tentokrát však statečná holčička nedostala za svou práci zaplaceno, smutná ale nezůstala, sklidila potlesk okolních diváků.
Studio ALDENTE osobitým, interaktivním způsobem znovuoživilo brněnské pověsti. Využití místních lokalit s pověstmi spojených bylo více než přínosné.
Studio ALDENTE: Neslušní mužíčci a kamenné panny. Režie Jitka Vrbková.