Teatro Dimitri Verscio - SPETTATORI (Diváci) / THE AUDIENCE
Nudili jste se někdy v divadle tak, že byste sami začali hrát? Dost možná vás to alespoň napadlo. Pavel Štourač, tvůrce z Divadla Continuo, vytvořil možnou verzi toho, jak by takové počínání mohlo vypadat. Pokud byste tedy byli pohybově nadaní. Šlo o druhou inscenaci z dílny tohoto režiséra, kterou představil na festivalu Divadlo evropských regionů.
Dle principu divadla na divadle rozehrává mezinárodní soubor životní minipříběhy návštěvníků kulturního zařízení skrze taneční a pohybové variace. Představení začíná vlastně už před vstupem do šapitó, když se nejrůznějšími fígly snaží zmínění „diváci“ dostat do stanu bez lístků. Když se je pořadatelé pokouší vykázat ven, vzniká množství vtipných okamžiků. Až se otevře opona a oni sedí na jevišti, resp. vytvářejí další řady hlediště a sledují tři zřejmě vodovodní roury přilepené na stěně. Nic se neděje. Dlouhé minuty ticha. Postavy před námi se začínají nudit, některé i usínají. Jakmile jedna z nich zpozoruje, že nejsou v sále samy, ale že sdílejí prostor s námi – obyčejným publikem – otočí si židličku směrem do obecenstva a ostatní ji následují. Znovu nastává klid, ovšem dva herci (muž a žena) zaujatí sledováním publika pozvolna rozehrávají milostný vztah, prostřednictvím pohybové kreace. Děj je z části založený na různých milostných vztazích. Postavy na sebe žárlí, vyjadřují si sympatie, či antipatie apod.
Kromě vztahových záležitostí, ve které tato situace logicky vyúsťuje, jsou do děje zakomponována trochu surrealistická intermezza, ve kterých nastupují na scénu zvláštní široké postavy bez hlav, oblečené v papírových kabátech a chovají se též jako diváci. Vzhledem k tomu, že přes kabát není jasné, kde herec uvnitř má ruce a nohy, můžou tvůrci vtipně pracovat s iluzí. Podivné papírové postavy se tak mohou smrštit nebo roztáhnout, chodit po jedné ruce (což je ve skutečnosti noha) atd. Další vsuvkou je etuda ke konci představení, v níž herci stojí frontu do divadla, což je znovu doprovázeno tanečními a pohybovými výstupy.
Velmi významnou složkou inscenace je hudební doprovod. V představení se prakticky nemluví, až na pár krátkých vět v angličtině, herci se ale doprovázejí na nejrůznější hudební instrumenty. Ať už na konvenční (kontrabas, housle či kytaru), tak na neobvyklé předměty - od jízdního kola přes již zmiňované od stěny odlepené roury až po nejpodivnější objekty vyrobené například z hadice a konvičky na zalévání. V některých momentech tak vytvářejí skutečný roztodivný, ovšem dobře znějící orchestr, plný nepopsatelných zvuků.
Představení údajně sklízí mnoho úspěchu po celé Evropě, aplaus vstoje sklidilo i na Hradeckém festivalu. Nevím, jestli úspěch u tradičně vřelého festivalového publika o něčem vypovídá, musím ale říci, že celé zpracování je na skutečně vysoké úrovni. Přesto trochu schází ucelenost, inscenaci by neuškodilo jít za jedním tématem či příběhem, aby se děj nerozjížděl kamsi do ztracena.
Teatro Dimitri Verscio - SPETTATORI (Diváci) / THE AUDIENCE. Koncepce a režie: Pavel Štourač