Trojí svědomí Weissensteinovo

20.9.2010 15:38:23 / Iva Mikulová

 

V nejkomornějším z prostor Komorního divadla, v zatemněném klubu ve druhém patře, se dvakrát po sobě s hodinovou přestávkou představili herci Divadla Komedie. Zelenkavé nasvícení vytvářelo z hracího prostoru vizuální obraz podobný černobílému filmu, jehož tíživou atmosféru bezvýchodné šedi umocňovaly nedýchatelný vzduch a stoupající teplota. Weissensteinův osud se však přes všechnu metafyzickou tragičnost nezdál vzhledem ke tragikomickému a grotesknímu pojetí Davida Jařaba kafkovsky kruhově bezvýchodný.

 

Tři muži s obřími hlavami v krátkých upnutých kalhotách ke kotníkům vykročí ve stejný moment zpoza tří odstupňovaných zdí, symbolizujíce tak trojjedinost postavy Karla Weissensteina. V úvodním rozhovoru nad červenou kravatou si navzájem dobírají jeden druhého, vtipkují nad uvázáním kravaty, oslovují se Karle. Stále jeden a ten samý Karel, pochybující o svém okolí a hlavně o sobě samém, balancující mezi touhou vidět se v lepším (bílém) světle a ubohostí černočerné reality, z čehož vyplývá jeho život v šedi člověka neschopného nést odpovědnost za svůj vlastní život. Camusovy existenciální pochyby o sisyfovské smysluplnosti se kloubí s kafkovskou bezvýchodností člověka, jenž „svým životem odpykává vinu, s níž se narodil“. Retrospektivně odhaluje příčiny svého pesimismu a skepse vycházející ze životní zkušenosti své nedostatečnosti.

 

WeissensteinWeissenstein

 

Pochyby o vlastním morálním kreditu zvyšuje paralelní vztah s Irmou (kterou oslovuje Filoména), nevinnou a čistou dívkou v bílém (Ivana Uhlířová), a zároveň sebou pohrdá kvůli vztahu s nespoutanou a živočišnou Vlastou (Dana Poláková). Přestože Vlastu nenávidí, nedokáže se od ní odpoutat, stejně tak jako ona od něj. Z pohledu přijetí vlastní odpovědnosti jedná odvážně (byť v důsledku nesmyslně) Vlasta, která se oběsí na kravatě – dárku od Irmy pro Karla. O bezmoci jednotlivce v průběhu běhu světa provizorií se Karel přesvědčí, když těhotnou Irmu přejede auto při cestě k doktorovi, za kterým ji poslal právě on.

S vážným obličejem, kamenným výrazem ve tváři a zamračeným obočím dává Stanislav Majer najevo obavy a vnitřní neklid, on je zpravidla nositelem filozofických úvah a zamyšlení nad životem. Fingrův ironický až cynický projev se promítá do postavy druhého hydrocefala, který si v závěru jako jediný ponechá masku obří plešaté hlavy s pár vlasy, zatímco Jiří Černý i Marek si masku sundají. Karlovo umírání na hřbitově zlehčují odlíčení herečtí kolegové znázorňující postavy hrobníků, kteří si „jdou na škopek.“ Tragikomického odlehčení ironií a černým humorem dosáhl Jařab mimo jiné ztrojením hlavní postavy, kdy Karel vede jako by trialogické jednání sám se sebou. Váhá-li jeden z Karlů v dané situaci, obrátí se na svého hereckého kolegu jako na vnitřní já, ve vzájemné pošťuchování zlehčují i vážné momenty.

 

Také ve výběru industriální hudby pracuje Ivan Acher s číslem tři. Tikot zvonu či hodin odbíjí vždy třikrát, v synchronizovaných scénách Karlové pohnou hlavou na třetí úder na stranu. Mechaničnost, stereotyp a záměrnou tíživou hudební jednotvárnost několikrát přeruší podmanivým zpěvem Lenka Dusilová (sedící na židli vedle scény a zpívající živě na mikrofon). Snad jen hlasitost mikrofonu mohla být ztlumena vzhledem k malému prostoru klubu.

 

Karel během svého života nesl neúměrně velký pocit viny (podobně neúměrný jako byla velikost jeho hlavy), který jej omezoval v naplňovaní života takového, jaký je. O jeho životě vypovídá fotografie zavěšená v levé části první stěny, která zachycuje jeho proměny z dítěte v dospělého a zpět do fáze dítěte – které přestože se neumělo zbavit nedělního pocitu („neděle je dnem viny a svědomí“), umělo si občas udělat legraci ze sebe samotného.

 

 

Divadlo Komedie – Johannes Urzidil: Weissenstein. Překlad Božena Koseková, scéna, dramatizace a režie David Jařab, hudba Ivan Acher, kostýmy Kamila Polívkoá. Premiéra 17. 12. 2009, psáno z reprízy 18. 9. 2010.

Komentáře k článku

U článku není vložen žádný komentář

Nový komentář

Jméno: 
Email: 
Předmět: 
Váš komentář (max. 1000 znaků, žádné HTML):  
inzerce