Misantrop Alcest opovrhující ostatními lidmi pronáší tuto větu s ironií. Přesto by se mohla použít jako motto nové inscenace Buranteatru, která měla v sobotu 18. prosince premiéru. Moliérův svět intrik, přetvářky a falše zasadil režisér Zetel do současnosti. Nebylo to nijak těžké, Moliérův text k tomu sám vybízí. Pomluvy a tajné machinace, falešné úsměvy i pokrytectví - s tím vším se setkáváme dennodenně. A tak se francouzská klasicistní komedie může klidně odehrávat na horské chatě mezi členy jedné firmy, kteří se tu snaží upevňovat vazby a zlepšovat vzájemné vztahy – pomocí teambuildingu!

Tvůrci inscenace chtěli patrně nastavit zrcadlo (když použijeme tuto klišoidní formulku) celé naší společnosti a především nám, divákům. Scénu vytváří průsvitná zrcadlová stěna, která jako v cirkusovém domě deformuje herce do groteskních karikatur. Nic není takové, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stejně jako odrazy zrcadel zkreslují skutečné postavy, znetvořené jsou i charaktery hrdinů. Nelze věřit nikomu a ničemu, americké úsměvy jsou střídány výlevem opovržlivých nadávek okamžitě poté, co pomlouvaná osoba zmizí z dohledu. Ztráta vlastní identity a boj o místo nebo o postup na lepší pozici je vyjádřen už explicitně samotným „kostýmem“: všichni zaměstnanci mají stejný zimní svetr s norským vzorem (chybějí už jen obligátní jeleni). Uniformnost a stádní myšlení jednoznačně vítězí nad individualitou a upřímností. Neustálé podvody a falešné chování připomíná i lustr s jeleními parohy zavěšený nad jevištěm.

Jako jediný z  kolektivu pokrytců zdánlivě vybočuje Alcest (Michal Isteník). Nezáleží mu na tom, že bude považován za outsidera, snaží se jednat podle svého přesvědčení, i když si tím znepřátelí ostatní kolegy a především svého šéfa Oronta (Dano Junas), „kreténa, který by nemohl řídit ani sobí spřežení“. Velkého bosse se - i přes jeho navenek přátelské chování všichni bojí - a nepokrytě mu podlézají. Vychvalují jeho hudební talent, přestože při jeho kytarových vystoupeních očividně trpí a snaží se přesvědčit jeho i sami sebe, že teambuliding je to nejlepší, co jim firma může nabídnout. O zabedněnosti šéfa i jeho nohsledů svědčí jejich vážně míněné hlášky: „Kultura, umění, porcelán, hudba… vždyť je to všechno stejný!“ O skutečný názor zde nikdo nestojí, všichni chtějí být ujištěni o své genialitě. Pouze Alcest vyjádří své mínění upřímně a Orontovu kýčovitou exhibici pojmenuje výstižně jako „tuctovou romantickou sračku.“ Krásná Celimena (Kamila Zetelová), kolem které se všechno točí, je stejně beznadějný případ jako ostatní. Přestože chodí s Alcestem, podvádí ho s Orontem i s dalšími kolegy, což Alcestovi s bezelstným výrazem v tváři přizná. Celimena zároveň všechny své kolegy za jejich zády pomlouvá, což vyvrcholí veřejným přednesem jejího emailu, v němž očerňuje všechny, včetně svých nápadníků, čímž je nadobro ztrácí.

Prostředí teambuildingového pobytu skýtá mnoho možností k trapným aktivitám. Vrcholem je diskotéka v kostýmech, na niž dorazí Oront v kostýmu Supermana a jiní kolegové se nápaditě „převtělí“ jeden do druhého. Ani k tomu nemusejí být příliš kreativní, výměna identity je takřka nic nestojí. Modernistické pojetí by mohlo staromilce klasiky vyděsit, není se ale čeho bát. Inscenace v Buranteatru je vtipná (text je přitom výsledkem improvizací herců, kteří se Moilérem pouze inspirovali) a děj odehrávající se v současnosti hru aktualizuje, aniž by se ztrácela původní myšlenka dramatu. Naše politováníhodná společnost je stále stejně pokrytecká, těch pár století na této situaci nic nezměnilo. Do svého svědomí ať si sáhne každý sám – kdopak se nikdy v životě nepřetvařoval?

Tak jako obvykle, stojí inscenace v Buranteatru především na hercích. A ti své role, k nimž si promluvy většinou sami přimysleli, zvládají s přehledem. Buranteatr touto svou inscenací vybočil ze své původní dramaturgie uvádění současných textů, aktualizovaným Misantropem ale dokazuje, že je schopen skvěle ztvárnit i původně klasická dramata. Přestože jádro myšlenky díla je vlastně tragické a zoufale falešná společnost k pláči, v Buranteatru se nad ní můžete s nadhledem pobavit.

Komentáře k článku

Nový komentář