Hanácké sekaná

Hostitelské Městské divadlo Zlín se ve čtvrteční večer představilo v rámci vzájemného setkávání s divadelním přepisem scénáře Jiřího Křižana k Michálkově filmu Je třeba zabít Sekala. Dramatik a režisér Martin Františák adaptoval scénář pro inscenaci uměleckého šéfa divadla Petra Veselého. Druhé světová válka. Nehostinné čas, v němž se každý může stát, byť nevinným účastníkem, kdejakého svinstva. Je třeba zabít Sekala sleduje válku z perspektivy malé vsi, která je mimo hlavní válečná dějiště, ač je do ní zatažena víc, než by sama chtěla.

Hlavní osou Veselého inscenace jsou herci. Ústřední dvojice Sekal (Zdeněk Julina) a Baran (Radovan Král), i další obyvatelé Lakotic – jako např. kněz (Luděk Randár) či starosta (Radoslav Šopík) udržují obec živou. Jejich herectví hájí vynikající, tematicky drásavý text i pohybovou součást vizuálu. Jsou to jejich hlasy, které tvoří rytmus. Poněvadž scéna Milana Popelky je obskurním, těžkopádným monolitem, který zabírá v podstatě celé obrovské jeviště a nefunguje nijak dynamicky a organicky jako živí herci. Pouze stojí a otáčí se. Její konstruktivistická konstrukce se stylově nepropojuje s realistickou hereckou stylizací. Hudba Mikiho Jelínka je zase melodicky i stylově až „asexuální“ a nevytváří napětí či emotivní plochy.

Nad celou inscenací se vznáší přízračně příznačná – příznačně přízračná otázka, zda právě autor divadelní adaptace nebyl tím, který s nasvícenými zadními plátny umí pracovat, zároveň klasická témata zpracovává svébytnou funkční stylizací, čerpající z genia loci kraje. Inscenátor, kterého zajímají herci a struktura celku i jednotlivých obrazů by s takto vynikajícím souborem vytvořil fenomenální inscenaci. Avšak stojací aplaus publika asi vykolejil veškerý úsudek.
 

Komentáře k článku

Nový komentář